Ve svém předchozím článku jsem zmínil i určité mé obavy, ale přesto byl článek jako celek snahou napsat něco na odlehčení. Dnes se již vrátím ke svému obvyklému stylu psaní, jemuž porozumí pouze ti, kteří dovedou číst mezi řádky.

 "Běžíme, ale nevíme kam. Cítíme, ale nevíme co. Jsme otroci svobody s neklidností s.r.o." (Lipo - Otroci svobody). 

 V jedné písni, o které se domnívám, že jí většina lidí z mé generace nezná se zpívá, že ženský nikdy nepochopí ten báječnej mužskej svět. A je zajímavé, že i když by se ženy někdy i kvůli maličkostem do krve hádaly tak se vždy shodnou na tom, že chlapům puberta nikdy neskončí, jsou to mizerové, smrdí a všichni jsou stejní. Stejně tak se v pánské společnosti často kritizuje to ženské myšlení a na ženy si muži stěžují v tom, že je chtějí brzdit v konzumaci piva, a také někdy znějí v čistě pánské společnosti nelichotivé narážky o tom, že ženy mají slepičí mozečky.

 Původní název článku měl znít: "Je označení blázen lichotkou nebo urážkou?", ale titulek "Blázen" se mně zdá přeci jen trochu výstižnější.

Přistál mně tady vulgární komentář, tento komentář jsem již smazal a zablokoval jsem IP adresu autora tohoto komentáře, ale i přesto bych chtěl tomuto muži poděkovat, neboť on mě inspiroval k sepsání tohoto článku, a kdyby nebylo jeho komentáře, pak by nebylo ani tohoto článku.

  Existuje mnoho nádherných slov začínajících písmenem P - Pokoj, Přátelství, Poselství, Pohádka, Pohlazení, Poezie, Potkat, Počkat, Přání, Psaní, Píseň, Pramen a mnoho dalších slov. Nejprve se zastavím u slova Pokoj.

Motiv je slovo, které lze charakterizovat rozdílně. Já se dnes budu zabývat tím, co motivuje (motivovalo) někoho k tomu, aby něco sepsal. Písmo je vynález z dob nám již hodně vzdálených, což dokazuje, že již dříve lidé cítili potřebu něco zaznamenat. Dnes mnoho našich myšlenek zaznamenáváme na internet a je snažší sdělit do okolí to, co vnímáme jako potřebné dál předat. Spisovatelé to měli těžší. Neměli vždy jistotu, že tiskař/vydavatel umožní vydání jeho knihy, a tak mnohé, co chtěl svému okolí sdělit se mu sdělit nepodařilo, ale i u těch spisovatelů se třeba časem podařilo, aby jejich nevytištěné myšlenky s postupem času spatřily světlo světa. Co vedlo spisovatele k psaní knih? Musel bych znát všechny osobně, aby má odpověď byla zcela přesná, ale myslím, že jeden z motivů byl všem společný. Měli potřebu prostřednictvím svých textů své čtenáře k něčemu vyburcovat.

Kam kráčíš? Tuto otázku si lidé kladou již dlouhá staletí. Já si tuto otázku kladu také, ale sám nevím, kam kráčím. Ostatně také proto si kladu tu starodávnou otázku: "Kam kráčíš?" Směr může mít společnost, směr mohu mít já, ale směr může mít i můj blog. Nejprve zamířím ke směřování mého blogu:

Směřování mého blogu je a bude závislé i na směřování mého života.