Některé věci člověk ocení, až časem

Ve svém předchozím článku jsem zmínil i určité mé obavy, ale přesto byl článek jako celek snahou napsat něco na odlehčení. Dnes se již vrátím ke svému obvyklému stylu psaní, jemuž porozumí pouze ti, kteří dovedou číst mezi řádky.

Můj dnešní nadpis neobsahuje nic světoborného, nýbrž vyjadřuje zkušenost, kterou snad každý člověk během svého života prožije. Ne všechny věci nám totiž docvaknou hned a někdy to představuje i veliký problém. Někdy se totiž stává, že se musíme rozhodnout v bleskovém okamžiku, a tak občas učiníme rozhodnutí, kvůli kterého bychom si o minutu později nejraději rákoskou naplácali na holou.  A poté, co proděláme tyto negativní zkušenosti, pak se nám mnozí diví, jak jsme nevlídní vůči "potulným českým Horstům Fuchsům". Já zatím bohudík těmto "potulným českým Horstům Fuchsům" nenaletěl, i když někdy již jsem měl namále, ale v minutě poslední mně to zatím naštěstí vždy docvaklo, ale jistým negativním zkušenostem jsem se samozřejmě nevyhnul.

No, a teď se ještě vrátím k tomu, že některé věci mně bohužel již nedocvakly a mnohdy to trvalo i několik let a možná i dnes se najde něco, co mně ještě nedocvaklo, ačkoliv si to zatím neuvědomuji. A někdy trvalo i roky, než mně docvaklo to, co mně docvaknout mělo. Někdy to s námi prostě myslí druzí dobře, ale my prostě budeme mít tu tvrdou palici a budeme uražení, než se nám podaří ocenit kvality těch, kteří nám chtějí přenechat nějakou "přidanou hodnotu". A teprve s odstupem času dokážeme ocenit rady a doporučení těchto lidí a uvědomíme si, že to s námi vlastně myslí dobře. Já vím, že vám možná připadá, že jsem dnes nenapsal nic nového, nýbrž pouze to, co mnozí z vás již prožili na vlastní kůži, a tak na závěr zcela mimo téma uvedu, že jsem dnes zaslechl zajímavou myšlenku: "Kdyby se v životě nic neměnilo, vše bylo pouze zajímavé nebo pouze nudné, pak by i ten život byl jen šedý a nudný, uběhlo by to velmi pomalu a život by byl jen takový odžitý." Vím, že tato myšlenka se může vzhledem k neznámému kontextu zdát nesrozumitelnou, ale věřím, že si ten kontext do toho někteří dovedou dosadit.

A na úplný závěr jen uvedu, že je zajímavé, že se často stává, že jakmile něco pochopíme a dovedeme to s odstupem času ocenit, pak dochází ke změně a tahleta změna nás někdy mrzí. Sotva získám k něčemu nebo někomu pozitivní stav, pak ten či to mizí, a tak si lze jen klást tu dnes již provařenou otázku: "Čím to je"?