Spytihnev-vlidny | Spytihněv Vlídný

Bez ohledu na to po kolik let se mně ještě bude dostávat daru internetového připojení jsem se rozhodl provždy ukončit svou blogovou činnost a tedy "skoncovat" se Spytihněvem Vlídným, nikoliv pátým. 12.2.2017 jsem se pracovně pohyboval v cizině a vzhledem ke svým pocitům hraničícím s hysterií napsal článek s názvem "Možná poslední článek", neboť jsem se obával, že se mně přihodí něco mnohem horšího, než-li je jen nemožnost připojit se k internetu. S obavami jste se mě dotazovali, co se děje či se snažili pomoci povzbudivými slovy. Díky za to! Má vytřeštěnost se zkušeností s HPP v jiném státě však měla dlouhého trvání i v době po mém návratu zpět do ČR. Naštěstí se v této záležitosti však potvrdila slova jednoho přísloví o tom, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. 

Při začátcích mé blogové "kariéry" jsem se vyjadřoval ke všemu, všem a to občas i bez dostatečné znalosti problematiky - Když to dělá téměř neznámý blogger, je to dejme tomu v pořádku. Pokud tak činí politici, pedagogové, pravníci apod. je to mnohem problematičtější. Postupem času jsem začal psát méně srozumitelně a někdy srozumitelněji, snažil se méně dopouštět soudů a také začal psat výrazně méně. Někdo si na mém blogovém občasníčku rád početl, jiný zase bude rád, že oznamuji rozhodnutí už tímto blogem nezaplevovat více kybeprostor. 

Tento můj blogový článek je opravdu blogovým článkem posledním. 9 let se Spytihněvem Vlídným někdo prožíval rád a jiný zase prožíval rád něco jiného. Můj blog nepozná, co je to zletilost, avšak 9 let je poměrně hodně dlouhá doba životnosti u blogů. Tak dlouhou dobu u blogování málokdo setrvá. Sám za sebe mohu prohlásit, že některé své články považuji za zdařené, jiné za méně zdařené, některé za nezdařené a ty, které považuji za absolutně nezdařené jsem doufám buď upravil nebo zcela smazal. Na některých blozích či webových stránkách jsem také uváděl svůj pseudonym "Spytihněv Vlídný" a psal komentáře a vidím, že jsem se v průběhu devíti let někam posunul. Zda-li lepším či horším směrem nechám posoudit ty, které baví stále něco či někoho hodnotit.

Práce v cizině bývá popisována jako lákadlo umožňující lidem zúročení do budoucna, ale skutečnost je poněkud odišná. Hodně se hovoří o právech v souvislosti s volným pohybem pracovních sil v EU, ale ve skutečnosti je rizik a povinností daleko víc. Já už chybu udělal, ale dokud ještě mohu někoho varovat, tak tak činím:

1) Daňová rezidence - daňové přiznání v ČR se podává v ČR, ale má-li někdo příjem z více zemí, musí danit ve všech zemích. Trestný čin nepodání daňového přiznání neexistuje, ale v souvislosti s daněmi se lze celkem rychle dostat do prů*eru.  

2) Zdravotní pojištění - v EU se musí odhlásit ihned, pokud jede člověk pracovat do jiné země. Vrátí-li se dříve, než za 6 měsíců musí doplácet, i když byl odhlášen - formulář, neformulář. 

3) Překlady - tady také vznikají vysoké náklady

4) Ztráta nároku na podporu v nezaměstnanosti - za dávky je zodpovědný stát posledního zaměstnání, případně je možné si je nechat převést. Jenže obvykle se neuzná místě bydliště

5) Na tzv. formuláře E104, U1 apod. se musí čekat čtyři týdny - postup okamžitého odjetí je nesprávný. Dojem, že jede-li někdo pracovat do zahraničí a nelíbí se mu tam, tak se může kdykoliv vrátit je mylný. Vrátit se sice opravdu může, ale bude postrádat ony formuláře. 

6) V cizině za účelem zaměstnání je nutné přihlásit se k pojišťovně jiného členského státu, registrovat se k pobytu a zajistit si lékaře.

7) Pracovní smlouva v cizině není vždy zisk

8) Prací v jiné zemi (nejen) EU se lze v některých případech připravit i o nárok na důchod

9) Na internetu je ke stažení - nebojte se pracovního vyslání do zahraničí a příručka pro migrující osoby od ČSSZ - přečíst neznamená pochopit a o rizicích je tam jen mlhavě - jinak by to mělo 300 i více stran. Zkuste nejprve call centrum ÚP nebo návštěvu pracovníku Euresu - oni snad vědí o rizicích.

10) Nemít děti neznamená nemít závazky vůči jiným rodinným příslušníkům - zjistěte si, jak je to s bydlením a to nejen v zahraničí - může se stát, že se zbavíte nemovitosti, odstěhujete se do zahraničí a nebude se mít, kam vrátit. Zjistětě si informace i v případě, že bydlíte někde s dalšími osobami. Bylo by smutné stát se čekateli na bezdomovectví nebo z někoho čekatele na bezdomovectví nadělat jen kvůli neznalosti.    

11) Možná někdo z vás byl na výměnném pobytu - pak ale vše bylo tak, jako by byl zůstal v rodné zemi - odjet pracovat pod hlavičku jiné země ovšem neznamená totéž, co odjet na Erasmus.

12) Bankovní účet v cizině vám obvykle otevřou, jen máte-li tam trvalý pobyt, a banky si mohou klást další podmínky.

13) Je třeba si zjistit, jak je to s penzijním připojištěním, stavebním spořením atd. - tady se nevědomě můžete dostat do potíží kvůli neznalosti.

14) Vyhodit z práce vás mohou kterýkoliv den v jakékoliv zemi - Nalézt zaměstnání v jiné zemi, protože se mně nějakou dobu nedařilo v rodné zemi - není vždy výhrou. Na internetu lze nalézt příběhy lidí, kteří doplatili na neznalost ohledně práce v cizině - bohužel o těchto případech informuje internet velmi málo. Více informuje o těch, kdy Češi dlouhodobě žijí v cizině a daří se jim. Některé naivky (včetně mě) pak věří tomu, že v cizině udělají štěstí. Prací v cizině si lze nadělit neštěstí doma i v zahraničí - aktuální příběh českých lodníků v Nizozemí snad některé rádoby dobrodruhy odradí od blbostí.

U mě už je pozdě litovat, ale pomohu-li tímto článkem někomu od dobrovolného řícení se do záhuby, bude to jen dobře. Byl jsem zastáncem EU a u jednoho článku ohledně toho, že mladí si váží členství v EU byl komentář - naivní mládí. EU možná nebyla špatná myšlenka, ale hodně se zvrtla. Volný pohyb za turistickými účely ano, ale v případě pracovních účelů by se mělo vážně přitvrdit. Získat pracovní smlouvu by tam měl mít právo pouze ten, kdo ovládá jazyk dané země. Já byl v zemi, kde jsem uměl jen pár slov - nic takového by se nemělo povolovat. Chceš u nás pracovat, udělej zkoušky z jazyka naší země - neuděláš-li, máš smůlu - takový by byl správný postup.

V případě, že se zúčastním voleb pro mě nebude hlavním rozhodovacím kritériem výše, míra a způsob zdanění. S daňovou politikou mně to připadá tzv. nalej/vylej. Příliš nízké daně znamenají tlak na stále vyšší zpoplatnění služeb, tj. zdravotnictví, doprava, sociální služby, školství atd. Příliš vysoké zdanění zase skutečně může někoho od podnikání v ČR odlákat. Vyšší váhu při rozhodování pro mě budou mít následující témata: 

- Omezení tzv. prekarizované prace, tedy omezení řetezení smluv na neklasický pracovní poměr formou dohod. Zaměstnávání formou DPP či DPČ by dle mého názoru mělo být umožněno jenom studentům denního studia, případně přivydělávajícím si důchodcům. Osobám v tzv. produktivním věku by mělo být nabídnuto vždy jen tradiční zaměstnání formou hlavního pracovního poměru.  

- Politika ochrany života od narození, až do přirozené smrti. (Trest smrti a eutanázii stále dle legislativy považovat za nepřípustné)

Při založení tohoto blogu bych nečekal, že si ho tady ponechám dlouhých 7 let. Některé mnou zde napsané (a v menší míře i raději smazané) články se mně s odstupem času zdály dosti nezvedené. Avšak v profilu autora mám uvedené dost významné souvětí: "Domnívám se, že každý člověk by měl mít vlastní filozofii, kterou si v průběhu života dále utváří a vyhodnocuje". A člověk, který se tím řídí, do jisté míry prokazuje svou zralost. I na mém blogu se objevilo pár článků zaprášených předsudkovostí a nedostatečným povědomím o problematice. Ovšem netvrdím, že dnes již žádné předsudky a stereotypní představy nemám. Platí o mně to, co jsem tady napsal s jistou špetkou humoru už při založení blogu: "I Vlídný se občas hněvá". Patřím ke klidnějším a trpělivějším povahám, avšak dovedu se i prvoplánově urazit a s odstupem času se na věci dívat s větším nadhledem. V životě v podstatě nelze vzít nic zpátky. Všechno, co se stane nejde smazat, a proto je dobře, že v záhlaví mého blogu je uveden citát od J. W. Gardnera o tom, že život je umění kreslit bez možnosti gumovat.