Opravdu poslední článek aneb Konec Spytihněva V.

Bez ohledu na to po kolik let se mně ještě bude dostávat daru internetového připojení jsem se rozhodl provždy ukončit svou blogovou činnost a tedy "skoncovat" se Spytihněvem Vlídným, nikoliv pátým. 12.2.2017 jsem se pracovně pohyboval v cizině a vzhledem ke svým pocitům hraničícím s hysterií napsal článek s názvem "Možná poslední článek", neboť jsem se obával, že se mně přihodí něco mnohem horšího, než-li je jen nemožnost připojit se k internetu. S obavami jste se mě dotazovali, co se děje či se snažili pomoci povzbudivými slovy. Díky za to! Má vytřeštěnost se zkušeností s HPP v jiném státě však měla dlouhého trvání i v době po mém návratu zpět do ČR. Naštěstí se v této záležitosti však potvrdila slova jednoho přísloví o tom, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. 

Při začátcích mé blogové "kariéry" jsem se vyjadřoval ke všemu, všem a to občas i bez dostatečné znalosti problematiky - Když to dělá téměř neznámý blogger, je to dejme tomu v pořádku. Pokud tak činí politici, pedagogové, pravníci apod. je to mnohem problematičtější. Postupem času jsem začal psát méně srozumitelně a někdy srozumitelněji, snažil se méně dopouštět soudů a také začal psat výrazně méně. Někdo si na mém blogovém občasníčku rád početl, jiný zase bude rád, že oznamuji rozhodnutí už tímto blogem nezaplevovat více kybeprostor. 

Tento můj blogový článek je opravdu blogovým článkem posledním. 9 let se Spytihněvem Vlídným někdo prožíval rád a jiný zase prožíval rád něco jiného. Můj blog nepozná, co je to zletilost, avšak 9 let je poměrně hodně dlouhá doba životnosti u blogů. Tak dlouhou dobu u blogování málokdo setrvá. Sám za sebe mohu prohlásit, že některé své články považuji za zdařené, jiné za méně zdařené, některé za nezdařené a ty, které považuji za absolutně nezdařené jsem doufám buď upravil nebo zcela smazal. Na některých blozích či webových stránkách jsem také uváděl svůj pseudonym "Spytihněv Vlídný" a psal komentáře a vidím, že jsem se v průběhu devíti let někam posunul. Zda-li lepším či horším směrem nechám posoudit ty, které baví stále něco či někoho hodnotit.

Často slýchám, že člověk se znalostí cizího jazyka se má ze všech nejlépe, protože nemusí zůstávat v té naší zk**urvené, zatuchlé kotlině. Často slýchám dotazy směřované k lidem se znalostí jazyka, proč jsou tady, když za hranicemi mohou vydělávat lepší peníze. A já se ptám, proč se tito lidé nenaučí jazyk sami a nevydají se sami do toho zahraničí, když se domnívají, že je tam všechno lepší? Já nevím, co bude, ale míra mého pesimismu je velice vysoká, a tak budoucnosti nekráčím vstříc s nadšením a vírou v lepší zítřky, avšak doufám, že nebude, až tak zle, abych musel ČR opouštět proti své vůli. Už jednou jsem se do zahraničí pracovně vydal (a bylo to o mé vůli) a mé psychice to nijak neprospělo a prožil jsem si i fyzické bolesti vyloženě psychického původu. Ano, v přepočtu na české koruny jsem tam měl opravdu nejvyšší čistý plat, jaký jsem, kdy měl, avšak pocitem vnitřního štěstí mě to nenaplnilo. Peníze jsou velice důležité a obzvlášť v našem světě, avšak pokud jde jenom o shromaďování papírků bez nějaké přidané hodnoty, pak to opravdu pocitem štěstí nenaplní. Obdivuji všechny, kteří pracují v cizině dlouhodobě a nijak to nepošramocuje jejich psychiku, ale i ty, kteří tam byli kratší dobu, než jeden rok a nestydí se přiznat, že to pro ně nebylo lehké. Těm, kteří tvrdí, jak je v cizině všechno lepší a jednodušší jejich tlachání nevěřím.

V souvislosti s mým pracovně zahraničním pobytem na mě po navrátu doléhalo mnoho obav, o kterých jsem se rozepsal v článku "Rizika práce v cizině". Mé obavy pramenily především z toho, že jsem si nepřivezl některé potřebné formuláře. Naštěstí se mně však ze státu, v němž jsem pobýval podařilo, až na jeden formulář všechny získat a dle vyjádření ten nezískaný formulář ani zapotřebí nebyl, jelikož jsem prokázal jiným způsobem. Na jeden formulář jsem čekal poměrně dlouho, avšak dočkal se a všechny zbylé potřebné formuláře mně byly zaslány témeř obratem - Alespoň tady uznávám, že ČR zaspala v oblasti digitalizace státní správy. A co se týče zahraničí chválím, že to díky rychlejší správě nakonec dopadlo dobře, a co se administrativních věcí kolem pracovního pobytu v zahraničí týče už opět mohu mít klidné spaní. 

Kdokoliv se mě zeptá, co si myslím o pracovních pobytech v zahraničí, tak řeknu, nedoporučuji. Není to tak prosté, že si člověk řekne "co mě nezabije, to mě posílí" a jen tak se vrátí. Práce v cizině člověka trochu proměňuje a mě přeměnila k horšímu, protože na dlouho dobu omezila mé mentální, fyzické i psychické schopnosti. Práce v cizině obnáší hromady administrativních nepříjemností a také starostí ohledně zdravotního pojištění. Po navrátu z ciziny jsem si hodně vyčítal, jak jsem všechny kolem poškodil a všechno zničil a podléhal chorobným myšlenkám o tom, že už mě v životě nikdy nic dobrého nečeká a domníval se, že snad i hromady lidí nějakým způsobem připravil o majetek. Chorobné myšlenky se občas každému vloupají do hlavy, avšak horší je, pokud se někdo uchýlí k chorobným činům. U mě naštěstí doufám, zůstalo jen u těch chorobných slov a chorobných myšlenek. Chorobných činů se v mém okolí v průběhu letošního i minulého kalendářního roku dopouštěl někdo jiný a já opravdu nevím, že bych jimi byl vinen (O podrobnostech se nemíním rozepisovat, neboť se domnívám, že i vy, kteří toto čtete jste již prodělali tu zkušenost, že čím více toho prozradíte o sobě či o tom, na čem vám záleží, pak o to snazší na vás bude použít munici ve formě argumentace namířené proti vám či ve formě útoků na vás a to, na čem vám záleží).  

Samozřejmě, že i já se mnohokrát zachoval nesprávně, jelikož jsem nebyl obdařený být nechybujícím člověkem se svatozáří. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Několik Pozitivních odrážek o ČR (aby můj poslední článek nepůsobil absolutně pošmourně): 

-  Stále intenzivněji se ve veřejném prostoru začíná mluvit o mzdové oponě, exekucích, nedůstojných pracovních podmínkách a podobně závažných problémech (Někdo namítne, že jenom mluvit nestačí, avšak čím více se o tom mluví, o to větší naděje, že se to začne také řešit).

- O psychicky nemocných lidech se přestává hovořit jen jednostranně v té rovině, že jsou to pošahaní magoři nebo ufňukaní rozmazlenci, kteří si v životě nic neprožili. Někteří sice takových odsuzujících, hodnotících formulací ponižujících psychicky nemocné sice bohužel stále užívají, avšak i díky pořadům na Streamu, konkrétně např. Dělníci Duše se daří snižovat analfabetismus v tématech duševního zdraví a duševních nemocí. 

- ČR je krásná zem, jejíž přírodu lze obdivovat, a která se má, čím pyšnit. 

- V ČR se vyskutují politici, kteří odmítají útoky na novináře. Jakmile jakýkoliv politik začne útočit na novináře, měla by se rozsvítit varovná červená kontrolka. Politik usiliující o kvalitní demokracii, usiluje o velké množství médií s co nejširším zastoupením různých názorových proudů. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zvažoval jsem, že bych ve svém posledním článku sepsal také něco o svém vnitřním rozporu, ale nakonec tak neučiním. Jistě i vy máte své vnitřní rozpory. Svůj poslední článkem zakončím následujícím přáními: 

- Nezáviďte!!! Závist je nejhloupější lidská vlastnost

- Snažte se omezit svá hodnotící stanoviska! Každý z nás může být také souzen. 

- Penězům a věcem se neklaňte a neslužte jim, ale používejte je jako prostředek k pomáhání těm, na kterých vám záleží

- Máte-li zaměstnání nezaložené na vnucování nepotřebných produktů a máte-li v něm důstojné pracovní podmínky, važte si ho. Být zaměstaný není samozřejmost, natož být zaměstnaný a mít bonus důstojných pracovních podmínek.

- Važte si každé příjemně prožité chvíle s lidmi, v jejichž blízkosti se cítíte dobře, protože nikdy nevíte, zda to není naposled (a je úplně jedno, kolik je člověku let). 

- Nepoužívejte pejorativních označení netáhlo, nefachčenko, příživník, parazit, hňup, slaboch, mrzák, uplákanek, dilina apod...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nikdo z nás není dokonalý, všichni se občas na někoho hněváme, s někým se škorpíme. A také bychom některé lidi nejraději už neviděli, protože si spolu nerozumíme či cítíme křivdu, ať už domnělou nebo skutečnou. Přesto všechno by nám však měla na mysli vytanout ta starodávná moudrá myšlenka o tom, že bychom neměli druhému činit to, co si nepřejeme, aby on činil nám.