7 let se Spytihněvem Vlídným

Při založení tohoto blogu bych nečekal, že si ho tady ponechám dlouhých 7 let. Některé mnou zde napsané (a v menší míře i raději smazané) články se mně s odstupem času zdály dosti nezvedené. Avšak v profilu autora mám uvedené dost významné souvětí: "Domnívám se, že každý člověk by měl mít vlastní filozofii, kterou si v průběhu života dále utváří a vyhodnocuje". A člověk, který se tím řídí, do jisté míry prokazuje svou zralost. I na mém blogu se objevilo pár článků zaprášených předsudkovostí a nedostatečným povědomím o problematice. Ovšem netvrdím, že dnes již žádné předsudky a stereotypní představy nemám. Platí o mně to, co jsem tady napsal s jistou špetkou humoru už při založení blogu: "I Vlídný se občas hněvá". Patřím ke klidnějším a trpělivějším povahám, avšak dovedu se i prvoplánově urazit a s odstupem času se na věci dívat s větším nadhledem. V životě v podstatě nelze vzít nic zpátky. Všechno, co se stane nejde smazat, a proto je dobře, že v záhlaví mého blogu je uveden citát od J. W. Gardnera o tom, že život je umění kreslit bez možnosti gumovat.

Získávat zkušenosti je zapotřebí. Život není peříčko a je třeba naučit se trochu otrkat. Má asertivita zatím není z nejsilnějších, avšak lidé, se kterými jsem prožil nějaké večery říkají, že na ně nepůsobím jako člověk, který s sebou nechá manipulovat. Obratných šmejdů s nadstandardní fikaností a obratností v psychologických tricích se dnes vyskytuje velmi mnoho a i já se bohužel snížil na jejich úroveň, když jsem ke konci roku 2015 dva týdny pracoval v jednom call centru, jehož činnost byla přinejmenším pochybná a přitom něco takového lze jen stěží legislativně napadnout, když lidé sami dají souhlas s tím, že stojí o takovou předraženou koko*inu. Většinou se snažím vyjadřovat slušně, ale někdy lze těžko u slušnosti zůstat a někdy se i velmi velká lumpárna obejde bez sprostých slov. I zkušenost ze zmiňovaného call centra mě posunula někam dále _ uvědomil jsem si, že lhaním a podváděním se živit nechci a že nemám přijímat i práci, která je v rozporu s mými hodnotami. Neocitám-li se v prostředí hodně známých lidí, pak se zpravidla hodně stráním a zdržuji se mluvené komunikace. Raději se realizuji písemně, než-li slovně. I z toho důvodu jsem blogger, i když takový hodně občasnický. 

Podařilo se mně najít smysluplnější práci a o svých kolegyních a kolezích mám vytvořené domněnky _ bohužel jsem s nikým z nich nestrávil čas po celý den mimo pracoviště, abych se ujistil, zda jsou správné či mylné. Pracovní úkoly mě naplňují, ale pracovní prostředí mně nevyhovuje. Necítím se dobře nikde, kde se soustředí větší kolektivy a větší množství lidí a to je taková má osobnostní vlastnost, takže změna pracovního prostředí nemusí pomoci, protože existují i pracoviště s daleko větším zastoupením lidí. Těší mě, že mám práci, protože je hodně lidí, kteří o práci ani nezavadí a já je nemíním všechny hrubě a sprostě zaškatulkovat do kategorií netáhel a nefachčenků.

V jedné podařené německé písni se zpívá: "Lass die Anderen sich verändern und bleib so, wie du bist" _ V překladu: Nech ostatní, ať se změní a zůstaň takový(á), jaký(á) jsi a já se přesně tím hodlám řídit. I pokud se totiž budu snažit zapadnout a všem se zavděčit, vždy se najde někdo, kdo bude s radostí kydat špínu. Samozřejmě musím s lidmi nějak vycházet, ale odmítám to dělat i za tu cenu, že bych opět zrazoval své hodnoty. Lisa Simpsonová také chtěla zapadnout a řídila se radami knihy, které jí daroval Homer, ale nakonec zjistila, že jí tento povrchní způsob života nevyhovuje. Já sám nepotřebuji, ať mě mají všichni lidé rádi (někdy to stejně bývá jen naoko), ale chci být, co nejvíce obklopený lidmi, kteří mě přijímají takového, jaký jsem, se všemi mými slabostmi i silnými stránkami. I přesto, že jsem duchovně zaměřený tak ani já nedovedu milovat všechny své bližní.  Avšak nemám potřebu se přetvařovat a tvrdit jim něco jiného, než si ve skutečnosti myslím. A věřím, že to, že netvrdím za každé okolnosti vždy něco jiného je hodnota, díky které si mě někteří váží.

V další zajímavé písni se zpívá: "Co se to s námi vlastně děje, v módě je vrážet do lidí, nikdo z nás se už neusměje, každý každému závidí" a mně připadá, že lidé jsou opravdu mnohdy bezdůvodně příliš závistiví a příliš řešící číčoviny: "kdo/ s kým/za kolik/proč, jak, tlustý/špinavý/smradlavý/vychtrlá/seschlá" atd.. a vůbec nehledí do hloubky. Milovanou rodnou zemi se opovažuji nazvat značně dekadentní, když nejčtenějšími deníky jsou ty bulvární plné dehonestujících fotografií a přihlouplých pomluv. Jenže mnozí lidé po tomto lační a v jiných zemích to není lepší, když v Německu je nejčtenějším deníkem Bild. 

Nevím, jak dlouho bude ještě můj blog existovat, ale dávám si předsevzetí, že před sepsáním jakéhokoliv článku se budu snažit získat k tématu maximum seriózních informací, ne těch vycucaných z prstu či získaných od lidí šířích nálady strachu. Avšak nezavazuji se k tomu, že článků budu psát více.

Překvapuje mě, že na tento blog stále zavítají čtenáři, když píšu tak málo. Na záveř tedy chci poděkovat všem, kteří si rádi čtou mé články a také těm, kteří mně pod články zanechají komentář!