Více vytrvalosti by neškodilo

 "Běžíme, ale nevíme kam. Cítíme, ale nevíme co. Jsme otroci svobody s neklidností s.r.o." (Lipo - Otroci svobody). 

Poslední dobou mně přicházejí maily plné naděje a o tom, jak bude společnost lepší a o tom, jak nemáme společnost zatracovat a kritizovat tak, že jde do pekel, nýbrž máme ve svých představách vytvářet lepší svět. Někdo to odsoudí jako přihlouplé a naivní a jiný se pokusí dle toho řídit. Rozumět dnešnímu globalizovanému světu lze jen stěží a stále více lidí dnes upadá do pesimismu a beznaděje a my v Česku zatím víme jenom to, že od nového roku má být hůř minimálně o 4 % a v dalším roce to mělo být původně horší ještě o dalších 3,5%, ale nakonec to možná nebude "pouhých dalších 3,5%", ale rovnou procent pět. Někteří však vstoupí do roku 2012 s nadějí a optimismem, ale pořád se vkrádá ta zlá, pochybovačná otázka: "Naplní se ty naděje a očekávání?"

Ať tak či tak, lze pozorovat jednu zajímavost, ačkoliv zajímavost asi není to správné slovo. Mám na mysli českou lhostejnost. Určitě znáte ty otřepané fráze: "Vždyť já s tím stejně nic neudělám", "Stejně se nic nezmění", "Nechám to být", "To je stejně jedno" apod. Ale může takový přístup vést k něčemu lepšímu? Možná namítnete, že i když se budete snažit sebevíc a budete věřit, jak změníte ten svět a uděláte ho lepším, pak to stejně jen povede k pocitu méněcennosti a zmaru z boje s větrnými mlýny.  Ono se to lehce píše a i já bych někdy mohl být více aktivnější, ale vytrvalost by nám neměla chybět. Přesto se my Moravané, Slezané a Češi často vzdáváme a to ne teprve v průběhu či začátku boje, ale někdy se vzdáváme ještě dřív, než-li k "boji" vůbec dojde, ale není to škoda? Vždyť úspěch, byť jen malinkatý se přece neobjeví jen tak z čistého nebe, ale je třeba toho, byť i nějakého malinkatého úspěchu určitým způsobem dosáhnout. A cesta k cíli obvykle vede jedině přes překážky a na cestě k cíli je potřeba vytrvat, a ne vzdávat se bez boje či v horším případě ještě před bojem.

Symbolem mládí dříve byla revolta, ale je zajímavé, že větší část mládeže v naší republice je ovčanská a věří bez hlubšího zamyšlení tomu, co jim média prezentují jako správné. A já si na závěr opět vypůjčím slova od Lipa/Lipy, jehož jsem citoval již na začátku článku:   "Ptám se, kde jsou mladý, kde je jejich projev, kde jsou jejich názory, kde je jejich protest, všude kolem konformita, nikde žádnej rebel..."