marieke: No, já už jsem asi ztratila iluze a pobavil mě jeden, jak to říct, bonmot?, který jsem kdysi četla: Svět se řítí do ďáblovy řiti a Amerika je zase o krok napřed...akorát bych to teď parafrázovala na EU je zase o krok napřed
Každopádně moc hezký článek a snad to opravdu nebude nakonec tak strašné, když bude víc takových lidí jako ty Nejhezčí by bylo, kdybychom kráčeli tak, abychom si na smrtelné posteli mohli říct, že jsme pro svět a lidi udělali něco užitečného...bohužel já pořád netuším, co konkrétního a kam vůbec budu směřovat, vždyť ani ve svých 24 letech nevím, jakou práci bych jednou chtěla mít
darken: Quo vadis? Hm... Toť otázka.
Jsem zvědavá na změny. Ale nynější kabátek se mi líbí, ty stromy a řeka... Moc pěkné.
Jinak s frází "Můj život je ve hvězdách" mě napadla má soukromá oponence "Můj život je v pr****".
A ač se snažím být optimista, tak jsem značný pesimista a nejhorší na tom je, že mi ten můj pesimismus přijde ještě optimistický. Nemůžu si pomoc, ale lidstvo je ztracené. Třídím odpad, chodím pěšky, šetřím vodou a energiemi. Ale co to je? A málokdo dělá i toto málo...