Kam kráčíš?

Kam kráčíš? Tuto otázku si lidé kladou již dlouhá staletí. Já si tuto otázku kladu také, ale sám nevím, kam kráčím. Ostatně také proto si kladu tu starodávnou otázku: "Kam kráčíš?" Směr může mít společnost, směr mohu mít já, ale směr může mít i můj blog. Nejprve zamířím ke směřování mého blogu:

Směřování mého blogu je a bude závislé i na směřování mého života. Nevím, jak to bude dál, ale výrazně mně klesá na blogu návštěvnost, což je ale zcela pochopitelné, když na blogu stále méně publikuji. Je to mimé jiné i tím, že jsem nikdy neměl ve zvyku nechávat věci na poslední chvíli, ale letos se mně to nějak nepovedlo. Ostatně letos je všechno na dlouhé lokte, a tak se neustále něco odsouvá. Doufám, že nikoliv do nekonečna, a že jde jen o prozatimní stav, a když se nakonec možná budu muset honit, jak pes utržený ze řetěžu, takže to i tak všechno dobře dopadne.  Tato slova již napověděla i o dalším směřování mého blogu. I nadále nechci být příliš konkrétní, ale pro jistotu chci již uvádět pouze náznaky. Až budu psát další články, chci klást pochybovačné otázky a filozofovat, i když ne ve smyslu akademickém, nýbrž v tom stylu, na kteří si mnozí z vás již zvykli. Některé však tímto stylem možná i odpuzuji, protože se vám můj styl psaní může zdát těžko uchopitelný. Také jsem uvažoval, že budu pokračovat na píše.cz, ale s jiným blogem, byť na tenhle navazujícím. Možná bych, ale do budoucna zůstal s blogováním zde, ale dal bych tomuto blogu nový kabátek - šlo by především o přejmenování rubrik. Zcela jistě však budu veškeré své blogařské počiny, pokud budu mít možnost blogovat, vykonávat zde na píše.cz. Tohle vše je, ale zatím jen ve stádiu uvažování, protože nevím, jak dopadnou ty věci, které se letos tak strašně táhnou, ale zároveň to nakonec asi dopadne tak, že v brzké fázi budu opravdu muset praktikovat tu roli psa utrženého ze řetězu, abych v hodině dvanácté úspěšně dovršil zdárného cíle. Snaha byla a je,  snad bude i korunována.

Směřování mého života se dá přirovnat k jedné z písní, která se významně proslavila díky soutěži Supestar: "Náš život je ve hvězdách" a já to mohu jen trošičku parafrázovat: "Můj život je ve hvězdách". At už to dopadne jakkoli je třeba, ale věnovat pozornost tomu, že počínaje posledním červnem je mně zase o rok víc a já bych měl mnohem důsledněji uvažovat o tom, kam chci, případně jakým směrem budu muset dál pokračovat. Je však si třeba říci, že život jde stále dál, a že je třeba užívat si všech těch příjemných věcí, které nabízí. "Život není peříčko" říkávala nám na Zš učitelka zeměpisu a nás to vždy rozesmívalo, jelikož nám to evokovalo název toho erotického pořadu. Jak jste poznali, tak ať už budu chtít dát mému blogu jakýkoliv směr, tak do toho budu zařazovat ty mé ulítlé hlášky, a od jednoho tématu, jak už je u mě zvykem, uteču k tisícům dalších. Zpět k tomu životu. Život mně jistě připraví ještě plno nepříjemných nástrah, se kterými si lépe či hůře poradím, ale doufám, že se mně i přes všechny těžkosti života podaří nikdy nepodléhat zoufalství. Život, ale není jen o svízelích, ale je zapotřebí užít si i rozkoší života a teď tím nemyslím sex. Já si rozkoše života užil v neděli a touhle rozkoší myslím nádhernou procházku. Nevím, jak to máte vy, ale mně každá pěší cesta neuvěřitelně prospívá, a vždy se mně daří lépe si utřídit myšlenky.

Na závěr zvolím tuto otázku: Kam směřuje společnost? Při pohledu na Evropu, ale nejen na Evropu lze mít oprávněné obavy z opakování neblahých skutečností z 30-tých let dvacátého století, ale přesto jsem byl včera naveden na zajímavou myšlenku: Nepřejímejte myšlenku, že celý svět se řítí do záhuby, ale vytvořte vizi a představu nového světa, světa plného lásky, světa, kde opět zavládne naděje. Někdo si řekne hloupost, ale ten donchichotský boj s větrnými mlýny přeci jen měl smysl, protože bojovníkům za lepší svět se přece jen podařilo něčeho dosáhnout, a i když to zní pošetile chtěl bych se opravdovými činy postavit za lepší svět, za ten svět, kde bude více naděje a méně bezohlednosti a sobectví. Snad se mně podaří učinit něco pro lepší svět a snad opravdu udělám pro lepší svět více skrze skutky, a snad přestanu o lepším světě pouze rečnit a psát!

P.S. Doufám, že jsem článkem potěšil a nebojte se, s blogováním jsem neskončil!