Spytihnev-vlidny | Každé psaní má své motivy

Motiv je slovo, které lze charakterizovat rozdílně. Já se dnes budu zabývat tím, co motivuje (motivovalo) někoho k tomu, aby něco sepsal. Písmo je vynález z dob nám již hodně vzdálených, což dokazuje, že již dříve lidé cítili potřebu něco zaznamenat. Dnes mnoho našich myšlenek zaznamenáváme na internet a je snažší sdělit do okolí to, co vnímáme jako potřebné dál předat. Spisovatelé to měli těžší. Neměli vždy jistotu, že tiskař/vydavatel umožní vydání jeho knihy, a tak mnohé, co chtěl svému okolí sdělit se mu sdělit nepodařilo, ale i u těch spisovatelů se třeba časem podařilo, aby jejich nevytištěné myšlenky s postupem času spatřily světlo světa. Co vedlo spisovatele k psaní knih? Musel bych znát všechny osobně, aby má odpověď byla zcela přesná, ale myslím, že jeden z motivů byl všem společný. Měli potřebu prostřednictvím svých textů své čtenáře k něčemu vyburcovat.

Možná je k psaní vedl i vnitřní neklid a psaní jim mohlo sloužit jako určitý druh terapie. Ostatně snaha k něčemu vyburcovat může být znakem vnitřního neklidu a vnitřní nespokojenosti, a i když mnozí nebyli svého času pochopeni mohlo se ukázat, že nakonec měli pravdu, ačkoliv jak poznat pravdu? Pravda je jenom jedna jediná, ale všechny epochy dokazují, že i myšlenka jedné jediná pravdy je velmi snadno zneužitelná, protože ve všech etapách a epochách existují skupiny, které systematicky lžou a tuto lež prezentují jako jednu jedinou pravdu. Bohužel se někdy i podaří naplnit přísloví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Ať už spisovatelé měli motivy ke psaní jakékoliv je dobře, že psali, neboť svým psaním vždy někoho ovlivnili, ať už to byla malá či větší skupina lidí. Některé knihy, ale bohužel sloužili i špatným účelům. Každý spisovatel však mohl cítit určité poslání, a pokud jeho texty posloužili účelům dobra je jenom pozitivní, že nám ty texty zanechali.

Vydávání knih je dnes nákladné, a tak třeba poetové dneška musejí svůj talent uplaťnovat prostřednictvím internetu, ale ne každý má na to, aby napsal zajímavou a prodejnou knihu či ne každý má na to, aby jím publikované texty vycházeli knižně. Kniha je veliký dar a velikým darem jsou i blogy, neboť ty umožňují i těm méně talentovaným na psaní publikovat a toto publikování může také pomoci dobrým věcem. Stejně jako spisovatel i blogger může cítit určitou potřebu k někomu promlouvat, a i pokud si blogger najde jen úzkou skupinu čtenářů, tak mu může blog pomoci v uvědomění toho, že v některých názorech a záležitostech není, tak osamělý, jak se mu původně mohlo zdát. Velkou výhodou blogů je právě to, že mohou fungovat právě i v případě toho malého počtu čtenářů, neboť někdy stačí zapálit malou svíci naděje k tomu, aby se podařilo zapálit mnoho dalších a velkých svic naděje. Blogger i spisovatel musí mít velkou odvahu, protože ať napíši jakýkoliv text, hrozí jim nebezpečí, pokud si někdo jejich slova vyloží špatně či pokud se časem něco změní. I ten nejobyčejnější text se totiž někomu může znelíbit. Napsat cokoliv je nejen potřebou něco sdělit, ale je zároveň i aktem odvahy. Každý má jiný vkus, ať co se týče oblíbených blogů či oblíbených knih, a já si myslím, že bychom žádný blog a žádnou knihu neměli odsuzovat, byť s jejími obsahy nesouhlasíme. 

Texty kteréhokoliv z nás mají určité motivy a já chci poděkovat všem, kteří píší blogy či knihy za jejich odvahu své myšlenky publikovat!