Blázen

 Původní název článku měl znít: "Je označení blázen lichotkou nebo urážkou?", ale titulek "Blázen" se mně zdá přeci jen trochu výstižnější.

Zcela záměrně jsem si dnes poslechl několik písní,  abych našel inspiraci pro nový článek na blog a zjištuji, že bych měl něco udělat s tím mým přehnaným sentimentem, protože jsem si u mnohých poplakal a u některých mně k tomu moc nescházelo. Obzvláště mě zaujal text písně Blázen od kapely "Zvlášný škola".  Dovolím si říci, že tato píseň je oslavou bláznovství. Zpívá se tam, že každý si v sobě hýčká kousek blázna a také, že bláznům je líp. Věřím tomu, že bláznům je lépe, neboť právě ti, na které se pohlíží tak, že jsou jak z jiného světa, tak právě oni často mají v sobě ten nepřekonatelný idealismus, stále věří svým snům, ačkoliv svět je jiný, než si jej představují a nenechají si své sny ani sebešílenější vize vzít. Umí jít i do hodně šílených věcí, které se jim nakonec mohou vyplatit. Květa Fialová říká, že jsou tisíce lidí, kteří vědí, že to nejde udělat, ale pak se najde jeden, co to neví a ten to udělá.

Bláznovství také vyžaduje odvahu, protože okolí nemusí pochopit romantické představy a touhy druhých, kteří se snaží odchýlit od toho, co je momentálně normou. 

V písni "Blázen s kytarou" je zase zmíněno, že blázen světu se smál a v další písni od Hipnotic se zase zpívá "Mám vlastní scénář, stavím podle svých karet, i když občas chytnu na nos a občas chytnu na ret [...] Jsem blázen, abych viděl používám růžové brýle, nasadím je, a pak vidím dobré chvíle. Přestou najdou se i ti, co stále ohrnují nos, je to jejich problém, vylosovali si špatný los. Bez ohledu na to stavím si vlastní hrad" - Autor textu dle mého názoru chtěl povzbudit k vzbouření se proti konvencím, ale já se vrátím k tomu bláznovství - Ten, kdo se něčím odlišuje, tak vždy riskuje, že dostane "na čumák". Blázna charakterizuje to, že vybočuje z normy, ale těžko lze úplně přesně vydefinovat, kdo vlastně blázen je, a kdo už jím není. V mnoha textech, ať už se to týká knih nebo písní se však předpokládá,  že blázen je někdo pozitivně naladěný, takže z tohoto hlediska může být často bláznem ten, kdo "nosí takzvané růžové brýle." Motiv růžových brýlí se objevuje také v Komenského Labyrintu světa a ráji srdce, jenže růžové brýle jsou nasazeny na křivo, a tak lze vidět i nedostatky. Mnohdy si můžeme přát, abychom měli růžové brýle, neboť někdy bychom raději neviděli, co se kolem nás děje.

Hned v úvodu jsem zmínil, že původně jsem se měl zabývat tím, zda označení blázen je urážkou nebo lichotkou, a tak bych se chtěl u tohoto bodu pozastavit v závěru. Již jsem zmínil, že je obtížně přesně vydefinovat, kdo vlastně je blázen, a každý může za blázna považovat někoho jiného, takže nějaké "přesné mantinely blázna" neexistují. Za blázna lze mít i toho, kdo má vlastní vize společnosti a života a nechce jen bezmyšlenkovitě přejímat to, co se momentálně považuje za normu. Ten, kdo má tzv. vlastní svět nemusí být vůbec špatný, ale může být dokonce lepší, neboť okolí a světu přináší nové perspektivy a možnosti vidět určité věci z jiného hlediska. Člověk, který se odlišuje, tak vždy vzbuzuje nějaké emoce a já se domnívám, že pokud "blázen" obohacuje svět o nové náhledy na věc a ukazuje, že svět může být i jiný, než jak nám jej někdo diktuje, že poté je "blázen" lichotkou. Blázen však může být i urážkou, takže to, zda je slovo "blázen" lichotkou nebo urážkou záleží na tom, v jakém kontextu to slovo bylo použito.