Spytihnev-vlidny | Spytihněv Vlídný

Motiv je slovo, které lze charakterizovat rozdílně. Já se dnes budu zabývat tím, co motivuje (motivovalo) někoho k tomu, aby něco sepsal. Písmo je vynález z dob nám již hodně vzdálených, což dokazuje, že již dříve lidé cítili potřebu něco zaznamenat. Dnes mnoho našich myšlenek zaznamenáváme na internet a je snažší sdělit do okolí to, co vnímáme jako potřebné dál předat. Spisovatelé to měli těžší. Neměli vždy jistotu, že tiskař/vydavatel umožní vydání jeho knihy, a tak mnohé, co chtěl svému okolí sdělit se mu sdělit nepodařilo, ale i u těch spisovatelů se třeba časem podařilo, aby jejich nevytištěné myšlenky s postupem času spatřily světlo světa. Co vedlo spisovatele k psaní knih? Musel bych znát všechny osobně, aby má odpověď byla zcela přesná, ale myslím, že jeden z motivů byl všem společný. Měli potřebu prostřednictvím svých textů své čtenáře k něčemu vyburcovat.

 V zahraničních misích umírá spousta vojáků. Jeden z českých vojáků, který padl v Afghánistánu měl nedávno pohřeb.  Při projevech českých politiků jsem neustále vzpomínal slov ze staré, ale stále aktuální písně Karla Kryla: "A jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet....Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout? Copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?"

 Tak jsem se včera v pozdních nočních hodinách dočetl, že nás opustil Brumík. Doufejme, že ne navždy. Já sice vůbec nevím, jak Brumík vypadá, nikdy jsem ho neviděl, ale i když jsem ho znal pouze z virtuálního světa byl mně velmi blízký. Tímto článkem mu chci vzdát poctu! Plně si jí zaslouží. Když jsem tady před rokem zhruba touto dobou předělal můj blog na přehled úzkostných výlevů, vždy pozitivní Brumík mě neopustil, ale snažil se, abych se i díky jeho komentářů od srdce zasmál. Včera ráno se mně něco hrubě nepovedlo a vím, že kdybych se o tom rozepsal a Brumík by tady byl, jistě by mně napsal něco podpůrného. S trochou nadsázky mohu říci, že Brumík se mnou byl v dobrém i zlém a já mu za to chci moc poděkovat. Brumíku, pokud na sebe ještě někdy narazíme, ať už  ve světě skutečném či virtuálním, budu poctěný tím, že se spolu opět setkáváme. Brumíku, ještě jednou ti chci vzdát poctu a moc ti poděkovat! 

 Velmi dlouho jsem psal velice náročný text, ale ohlásilo mně to: "Vaše přihlášení již vypršelo". Tento text byl plný náznaků a myslím si, že byste mu jen těžko rozuměli, protože ani já přiliš nerozuměl tomu, co jsem psal a článek jsem zakončil tím, že na pochybnostech není nic špatného, jelikož nám mohou pomoci k rozvoji, a že je jen dobře, že nemůžeme rozumět všemu, jelikož právě to nás vede k pochybnostem. Také jsem v tom článku uvedl, že jsem sice člověk zvídavý, ale i přesto mě těší, že do některých věcí nemohu vidět.