Je příjemné o některých věcech nevědět!

 Návrat do reality bývá krutý, ale je-li člověk částečně odtržen od civilizace, tak ho to velmi posilní, obzvláště po psychické stránce. Chci moc poděkovat těm, díky kterým jsem měl tuto příležitost. Z již napsaného jasně vyplývá, že v předchozích dnech jsem byl částečně odtržen od civilizace a moc mně to pomohlo. Je velmi osvěžující a oddechové být v prostředí, kde je jen velmi omezený signál, a kde se lze jen s velkými potížemi připojit k internetu. Je pravda, že dnes internet sehrává důležitou roli, a že bez internetu dnes lze vykonat bez internetu stále méně úkonů, ale krátkodobě se dostat jen k mailům a málokdy a ještě čekat velmi dlouhou dobu opravdu zotaví.

Nadpis jasně vypovídá o tom, o čem chci také napsat. Neslyšet 10 dní téměř žádné zprávy a neslyšet nic o politice také hodně pomůže, a tak tady píšu, že o některých věcech je lepší nevědět. O nevědomosti se někdy říká, že je blažená. Nesouhlasil bych s tím zcela, ale pokud o některých věcech vůbec nevíte, pak se opravdu cítite svěžeji. Všechno hned vidíte v lepším světle a jste štastnější. U dospělých se prý předpokládá, že sleduji pravidelně zpravodajské relace. Minimálně papírově jsem dospělý již skoro šest let a teď budu psát ke všem papírově dospělým a přidám: "My, dospělí si vůbec neuvědomuje, kolik stresů bychom si mohli ušetřit tím, že bychom těm zpravodajským relacím věnovali méně pozornosti." 

Mé vyjadřování se v náznacích mnohé rozčiluje, a už mně bylo i řečeno, že tím od sebe některé odpozuji, ale i přesto si myslím, že někoho to může zaujmout více, když nejsem úplně čitelný, když mluvím v polohádánkách, a když se nad tím, co řeknu nebo napíšu musí někdo zamýšlet a dumat nad tím, co jsem tím asi chtěl říci. Je pravda, že mnohé tím vytačím, a že nadávají, že když už něco nakousnu, tak to mám doříci dokonce, ale myslím si, že povětšinou jsem človíčkem opatrným, a tak obvykle říkám nahlas jenom to, o čem se domnívám, že mě nepoškodí.

Vím, že by mnozí z vás uvítali, kdybych napsal, poblíž kterého "pralesa" jsem se nacházel, s kým jsem tam byl, jak jsem se tam měl, a co jsem tam konal, ale já vás nepotěším, ale máte-li rádi vyjadřování se v náznacích, pak následující řádky jistě oceníte: Byla to jen krátká doba, ale měla mnoho do sebe, a jak už jsem na úvod zmínil velmi mně to pomohlo také po psychické stránce. Ještě jednou musím poděkovat všem, díky kterým jsem po tu krátkou dobu tam mohl strávit onen čas a chci poděkovat za velikou obětavost ze všech stran. Zprvu jsem si myslel, že to za moc nestojí a byl jsem úplně na nervy, jelikož jsem měl pocit, že si se mnou nechce nikdo povídat, ale snad to bylo jen únavou z dlouhé cesty, každý následující den byl snad lepší, než ten předchozí. V jednom dni jsem si zahrál i pro mě dosud neznámou společenskou hru a byla se mnou celkem legrace, protože jsem to částečně zmatlal.

V půlce lidí přibylo a začalo to být ještě akčnější. Vůči těmto lidem jsem měl předtím mnoho předsudků, ale překvapilo mě, že jsou mezi nimi i lidé, se kterými se dá normálně hovořit a vůbec mě překvapilo, že chtěli, aby nás s nimi bylo, co nejvíc, a že s námi vůbec mluví. Možná tímhle naznačím trochu víc, ale já osobně čekal (a teď použiji silnějších slov) namyšlené iniciativní koko*y, ale k mému překvapení jsem zjistil, že mnozí z nich minimálně působili velmi přátelsky a sympaticky. Teď bych to zhodnotil celkově: Negativní pocity úplně na začátku se podařilo přebýt, a těch pozitivních momentů bylo mnohem více, a po několikaté opakuji: jsem rád za ten dar, že jsem tam mohl být, děkuji všem, kteří tam se mnou prohodili nějaká slova a také chci poděkovat za to, že jsem neslyšel téměř žádné zprávy, a že jsem 10 dní téměř nic neslyšel o politice. Jen jsem se k mému velkému překvapení a údivu dozvěděl, že tady v květnu sněželo, což jsem nikomu nevěřil, dokud jsem si informaci neověřil, a teď se někteří z vás na závěř možná urazí, ale krom toho jsem se dozvěděl, že byl Usama bin Ladin zastřelen, a někteří se urazí proto, že se stejně jako někteří taky domnívám, že nikdy neexistoval. A abych to neukončil natolik konfrontačně, tak musím napsat, že velmi oceňuji, jak tam šetrně nakládali s životním prostředím, jak se tam snažili zachovavát, co nejvíc zeleně a neupřednostňovat auta před stromy, a také se mně líbilo, že tam v těch zelených místech němeli takové nechutné skládky odpadu.

Doufám, že se článek líbí, a doufám, že se budete těšit na další!