Původní název článku měl znít: "Je označení blázen lichotkou nebo urážkou?", ale titulek "Blázen" se mně zdá přeci jen trochu výstižnější.

Přistál mně tady vulgární komentář, tento komentář jsem již smazal a zablokoval jsem IP adresu autora tohoto komentáře, ale i přesto bych chtěl tomuto muži poděkovat, neboť on mě inspiroval k sepsání tohoto článku, a kdyby nebylo jeho komentáře, pak by nebylo ani tohoto článku.

  Existuje mnoho nádherných slov začínajících písmenem P - Pokoj, Přátelství, Poselství, Pohádka, Pohlazení, Poezie, Potkat, Počkat, Přání, Psaní, Píseň, Pramen a mnoho dalších slov. Nejprve se zastavím u slova Pokoj.

Některé z jmenovaných blogů již bohužel neexistují, ale rozhodl jsem se napsat o blozích, které z mého pohledu považuji za skvosty na píše.cz, o některých a možná i všech zmiňovaných jsem zde již dříve psal. Napsat jsem se to rozhodl právě z toho důvodu, že některé blogy již neexistují, abychom společně mohli alespoň zavzpomínat.

Motiv je slovo, které lze charakterizovat rozdílně. Já se dnes budu zabývat tím, co motivuje (motivovalo) někoho k tomu, aby něco sepsal. Písmo je vynález z dob nám již hodně vzdálených, což dokazuje, že již dříve lidé cítili potřebu něco zaznamenat. Dnes mnoho našich myšlenek zaznamenáváme na internet a je snažší sdělit do okolí to, co vnímáme jako potřebné dál předat. Spisovatelé to měli těžší. Neměli vždy jistotu, že tiskař/vydavatel umožní vydání jeho knihy, a tak mnohé, co chtěl svému okolí sdělit se mu sdělit nepodařilo, ale i u těch spisovatelů se třeba časem podařilo, aby jejich nevytištěné myšlenky s postupem času spatřily světlo světa. Co vedlo spisovatele k psaní knih? Musel bych znát všechny osobně, aby má odpověď byla zcela přesná, ale myslím, že jeden z motivů byl všem společný. Měli potřebu prostřednictvím svých textů své čtenáře k něčemu vyburcovat.

Kam kráčíš? Tuto otázku si lidé kladou již dlouhá staletí. Já si tuto otázku kladu také, ale sám nevím, kam kráčím. Ostatně také proto si kladu tu starodávnou otázku: "Kam kráčíš?" Směr může mít společnost, směr mohu mít já, ale směr může mít i můj blog. Nejprve zamířím ke směřování mého blogu:

Směřování mého blogu je a bude závislé i na směřování mého života.

 V zahraničních misích umírá spousta vojáků. Jeden z českých vojáků, který padl v Afghánistánu měl nedávno pohřeb.  Při projevech českých politiků jsem neustále vzpomínal slov ze staré, ale stále aktuální písně Karla Kryla: "A jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet....Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout? Copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?"