Spytihnev-vlidny | Spytihněv Vlídný

 ERICH FROMM - Strach ze svobody

Dílo Ericha Fromma MÍT NEBO BÝT mě zaujalo natolik, že jsem hned patrál podaří-li se mně někde narazit na další zajímavý kousek od něj. V knihovně jsem si tedy vypůjčil dílo Strach ze svobody. Ericha Fromma já osobně považuji za autora, který může svými myšlenkami i dnes oslovit řadu lidí, kteří rádi přemýšlejí nad světem, v němž žijí, a kterým jsou obklopení. Při čtení Ericha Fromma mně často leze mráz po zádech, neboť v některých pasážích poznávám sám sebe či sám znám řadu lidí, kteří jednají přesně podle některých modelů uvedených v knize.

Kapitola 9.

Poutník prozkoumá řemeslnícký stav

Tak se dostaneme k ulici, kde proudí davy živnostníků, která je zase rozdělena na mnoho menších uliček a míst plných rozličných síní, dílen, výhní, krámků, boud, plných rozličného nádobí, okolo něhož se lidé otáčeli s vřískotem, třískáním, boucháním, vrzáním, skřípaním, hvízdaním, foukaním, houkáním a rozmanitým šustěním. Viděl jsem tady, jak se někteří hrabali v zemi, a buď do ní rýpali po vrchu nebo se skrz ní prorývali jako krtci. Jiní se macháli ve vodě, u řeky i u moře, jiní planuli v ohni,  jiní zevlovali do povětří, jiní zápasili se zvěří, jiní s dřívím a kamením, jiní leccos sem a tam převáželi. A tlumočník povídá: "Hle, koliko veselé a ušlechtilé práce". "Řekni, co se ti tady nejvíce líbí?". Já řekl: "Může tomu tak být, že je tady něco veselého, ale já přitom všem vidím mnoho dřiny a slyším mnohé sténání." Řekl, že ne všechno je takto těžké a že si společně zblízka prozkoumáme některá ta řemesla. A vodili mě mezi nimi pořád, a já vše prozkoumal a místy se jsem si leckteré vyzkoušel, abych získal zkušenosti, ale rozepisovat se o tom tady nemohu a ani nechci. Co jsem tady zakusil, tedy zatajím.

 Kapitola 8.

Poutník prozkoumá stav a řád manželský

A přivedou mě k ulici, o níž pravil, že tam bydlí manželé, a že mně ukáže tento rozkošný způsob života. A stála tu brána, o níž mně řekl, že se nazývá Snoubení: před ní byl široký plac a tam zástupci obou pohlaví, kteří se procházeli a přitom se jedni druhým koukali do očí, ale nejen to, prohlíželi si vzájemně i uši, zuby, nos, krk, jazyk, ruce, nohy i jiné údy. Také se vzájemně měřili, jak je kdo vysoký či široký. Tu jeden k druhém jednak přistupoval, jednak od druhého odstupoval a zkoumal vše, co na něm viděl. Někdy několik mužů ukazovalo na jednu ženu, na jinou zase žádný. Když se více mužům líbila jedna žena, rvali se kvůli toho, tloukli, ba i vraždili. Když jeden druhého odstrčil, tu zase ten druhý byl odstrčen někým jiným. Některá je sama odháněla a oni sami běželi pryč. Někdo se zase vůbec netrápil s pokusy, obejmul jí jak nejvíc mohl, poté šli držíce se za ruce k té bráně. A toho všeho tady bylo nesčetně k vidění a ptal jsem se, co to ti lidé vyvádějí.

Odpověděl mně tlumočník: "To jsou lidé, kteří chtějí vstoupit do ulice Manželství", ale jelikož tam každý bývá vpuštěn jenom v páru, musí si každý vybrat svého tovaryše. Pak si jdou tady vybírat, jak můžeš vidět, a každý hledá, kdo by se k němu hodil, a když najde jde s tím svým/tou svou k bráně. "A nemůže být to vybírání trochu snažší, proč je to tak pracné?" Odpověděl: "To není práce, ale rozkoš. Copak nevidíš, jak jsou při tom štastní, veselí, smějí se a zpívají? Věř mi, že žádný způsob života není veselejší, než tento." Pohledím tedy a vidím sice některé, jak se smějí, ale vidím také jiné se sklopenou hlavu, kteří chodí o dřevěné holi, zoufají, trápí se, nejí, nespí, také se třesou.