Spytihnev-vlidny | Spytihněv Vlídný

Mít nebo být - Erich Fromm

Kniha filosofa, sociologa a psychologa Ericha Fromma, který byl někdy přezdíván apoštol lásky. Bylo mně řečeno, že se jedná o velmi jednoduchý spis, s čímž nesouhlasím.  Dle mého názoru jde o poměrně náročný, avšak zajímavý spis, který zaujme jistě všechny, kterým není lhostejné, jak se společnost orientuje a rádi se nad tímto kriticky zamyslí. V době před rokem 1989 byl na dílo Ericha Fromma uvalen zákaz publikování, a tak bych doporučil chvátat za jeho spisy do knihoven či knihkupectví. Myslím, že svými myšlenkami může být Erich Fromm nepříjemný i současným elitám, a tak je si třeba vážit toho, že ho zatím ještě můžeme číst.

Titul knih bývá často hodně rozdílný oproti tomu, co se v nich vyskytuje.  V případě této knihy je však titul hodně vypovídající. Ústředním tématem skutečně je, zda se lidé orientují na vlastnění nebo bytí.

KAPITOLA 6.

OSUD ROZDĚLUJE POVOLÁNÍ

A sešli jsme dolů po jakémsi točitém schodišti a dole v té bráně byla veliká síň zaplněná samými mladými lidmi a po pravé straně seděl přísný starec, který v rukách držel veliký měděnný hrnec. A viděl jsem, jak k němu všichni přicházeli od brány života a přistupovali, aby sáhli do toho hrnce a vytáhli lístek s nějakým nápisem, poté šli všichni hned do ulice některého města, jedni radostně a s výskaním, druzí kroutě se, zarmoucení a plní stesku.

A přistoupil jsem blíž a pohlédl na některé z těch lístků a čtu, že tento vytáhl: Pamatuj , tento: Rozkazuj, jiný Poslouchej, tento piš, jiný Oř , tento Uč se, jiný Kopej, tento Suď, jiný Bojuj a tak to stále postupovalo.  A podivuji se nad tím, co to má znamenat.

Kapitola 4.

Poutník dostal uzdu a brýle

Když jsem to zaslechl, zhrozil jsem se, kdo že mě to má doprovázet. První mluvil o jakési uzdě (tak jsem si to přemítl v hlavě), tenhle zase Mámení se jmenuje a svou Královnu nazval Marnost (byť se mně zdá, že to nechteně vyblekotal). Co tohle všechno má znamenat?

A když jsem mlčky sklopil oči, nechtě jsem pokračoval dál v cestě a Všezvěd: "Co vrtošíš? , nějak cítím, jak kdybys toužil vrátit se nazpět, že? A než jsem stačil cokoliv odpovědět, již mně na krk hodil jakousi uzdu, jejíž udidla mně rázem vklouzla do úst:, a on: "A od nynějška už se mnou povolně půjdeš, vždyť si s tím sám začal.

 KAPITOLA 2.

Poutníkovým vůdcem se stal Všudybud

I rozhodl jsem se sám za sebe vydat se na cestu a začal přemýšlet, kde a jak začít. V zápětí se odněkud vynořil jakýsi člověk čilého pohledu, křepkého chodu a řeči tak hbité, až se mně zdálo, že mně krouží oči a nohy a jazyk můj se zamotává. Ten člověk se ke mně přivinul a dotazoval se, odkud a kam mířím. Já na to, že jsem odešel ze svého domu, abych putoval světem a nabyl nějakých zkušeností.

Což mně schválil a řekl: "A kde pak máš nějakého vůdce, který by tě doprovázel? A já odpověděl, že žádného nemám, že důvěřuji svým očím a Bohu, a že díky nich nezbloudím.

K čtenáři

Každý tvor, i nerozumný přirozeně touží po pohodlných a libých věcech. Tím více člověk, jehož moc u něj vzbuzuje takovou tu chtivost po pohodlí. Ale ta moc ho k tomu nejen vzbuzuje, ale přímo vede, aby si v tom, co je pohodlné více liboval a horlivěji o to usiloval, pročež si již v dávných dobách moudří lidé kladli otázku, kde a v čem lze spatřit bod nejvyššího dobra, u něhož by se lidská žádostivost již zastavila: tedy, zda člověk může dosáhnout takového stavu mysli, aby mohl odpočinout a již více nežádat.

Chtěli-li bychom nad tím hloubat, zjistíme, že tato otázka byla řešena nejen mezi filozofy, a že je tomu tak, že mysl vůbec každého člověka je ovlivněna myšlenkami, jak a kde dosáhnout, co nejúplnějšího potěšení. A bylo zjištěno, že téměř všichni lidé utíkají ven před sebou samotnými, aby ve světě a jeho věcech hledali, čím mysl ukojit a konejšit. Jeden to hledá ve statku a zboží, jiný v rozkošech a libosti, další ve slávě a vznešenosti, jiní zase v moudrosti a umění a tak to pokračuje dál a dál. A tak všichni prahnou po věcech, které vně jsou a marně v nich hledají  své dobro.

Roku 2010 šli lidé k volbám s elánem a nadějí, že volby mohou něco změnit. To, co se však od voleb 2010 událo však dalo za pravdu spíše skeptikům, kteří tvrdili, že "kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali".