Parafrázovaný Labyrint světa a ráj srdce 2

 KAPITOLA 2.

Poutníkovým vůdcem se stal Všudybud

I rozhodl jsem se sám za sebe vydat se na cestu a začal přemýšlet, kde a jak začít. V zápětí se odněkud vynořil jakýsi člověk čilého pohledu, křepkého chodu a řeči tak hbité, až se mně zdálo, že mně krouží oči a nohy a jazyk můj se zamotává. Ten člověk se ke mně přivinul a dotazoval se, odkud a kam mířím. Já na to, že jsem odešel ze svého domu, abych putoval světem a nabyl nějakých zkušeností.

Což mně schválil a řekl: "A kde pak máš nějakého vůdce, který by tě doprovázel? A já odpověděl, že žádného nemám, že důvěřuji svým očím a Bohu, a že díky nich nezbloudím. "Nic nezpravíš", řekl. "Slyšel jsi někdy něco o Krétském labyrintu?" "Něco jsem slyšel", odpovím. On zase: "Svět je stavením mnoha pokojů, průchodišť a příhrad, že by byl zázrak, kdyby někdo pořád sem a tam bloudící zpátky ven trefil, aniž by ho někdo doprovázel. Ale je to nic proti tomu, jak obzvlášť nyní je uspořádán labyrint tohoto světa. Neradím Ti, abys světem bloudil sám. Věř mně zkušenému.

"A kdepak naleznu takového vůdce?", řekl jsem. Odpověděl: "Já jsem zde o toho, abych doprovázel ty, kteří touží zakusit něco nového a chtějí nabýt zkušeností a také od toho, abych jim  ukazoval, kde co je a také proto jsem i tobě vyšel vstříc." Podivil jsem se a zeptal se ho: "A kdo vlastně jsi, můj milý"? Odpověděl: "Jmenuji se Vševěd, příjmením Všudybud a procházím všemi kouty světa, vyptávám se po slovech a činech každého člověka a spatřuji vše zjevné i tajné, všude slídím a všechno zkoumám, ke všemu beze mě se nic díti nemá, všechno dohledat je mojí povinností, a půjdeš-li za mnou zavedu tě na mnohá tajná místa, do nichž bys jinak nikdy sám netrefil.

Když jsem slyšel takových slov, projela mnou radost, že jsem našel takového vůdce a prosil ho, aby na sebe vzal břemeno a ráčil mě provést světem. Odpověděl: "Jiným v tomto rád sloužím a tobě v tom také rád posloužím", chytl mě za ruku a řekl: "Pojďme". A tak jsme šli a já řekl: "Rád zjistím, jaký je koloběh tohoto světa a také zda-li je v něm možné nalézt něco, čehož by se člověk mohl bezpečně držet. "Když to můj průvodce slyšel, zastavil se a řekl: "Příteli, máš-li ten umýsl věci prostě obdivovat místo toho, abys o nich rozumem přemýšlel, pak nevím, jestli by s tím Její milost, naše královna, byla spokojená.

"A kdo je ta vaše královna?", ptám se. Odpověděl: "Ta, která všechen svět, všechny jeho končiny i jeho koloběh řídí, nazývá se Modroust , ačkoliv jí někteří mudrlanti Marnost říkají. Pravím ti tedy zavčas, až budeme procházet světem, nemudruj nic, byť společně můžeme leccos utržit.