Spytihněv doporučuje knihy 7

Mít nebo být - Erich Fromm

Kniha filosofa, sociologa a psychologa Ericha Fromma, který byl někdy přezdíván apoštol lásky. Bylo mně řečeno, že se jedná o velmi jednoduchý spis, s čímž nesouhlasím.  Dle mého názoru jde o poměrně náročný, avšak zajímavý spis, který zaujme jistě všechny, kterým není lhostejné, jak se společnost orientuje a rádi se nad tímto kriticky zamyslí. V době před rokem 1989 byl na dílo Ericha Fromma uvalen zákaz publikování, a tak bych doporučil chvátat za jeho spisy do knihoven či knihkupectví. Myslím, že svými myšlenkami může být Erich Fromm nepříjemný i současným elitám, a tak je si třeba vážit toho, že ho zatím ještě můžeme číst.

Titul knih bývá často hodně rozdílný oproti tomu, co se v nich vyskytuje.  V případě této knihy je však titul hodně vypovídající. Ústředním tématem skutečně je, zda se lidé orientují na vlastnění nebo bytí.

Autor uvádí, kteří filosofové se zaměřují na bytí. Často v knize zmiňuje Marxe, přičemž ostře kritizuje vulgární padělek Marxe představovaný sovětským komunismem. Učení Mistra Eckharta, Buddhy, Schweitzera a Marxe má k sobě velice blízko. Starozákonní proroci dle něj patřili k moderním myslitelům.

Autor se kriticky staví k orientaci se na vlastnění a vyzývá k orientaci na bytí a ve své knize předpověděl (já četl překlad vydaný roku 1992, jinak se jedná o dílo z roku 1976), že orientace na vlastnění povede k společensko-ekonomické katastrofě.  

Autor se módem vlastnění a módem bytí zabývá z několika úhlů. Zmiňuje např., že se sice říká, že kdo nežárlí, nemiluje, ale ve skutečnosti ten kdo žárlí, ve skutečnosti chce toho druhého vlastnit a přeje si, aby mu ten druhý patřil.

Zabývá se také filosofii učení ve vztahu k být a mít  a uvádí, že takzvaní znamenití studenti nejpřesněji opakují, co kdy který filosof řekl, avšak již se neučí klást otázky filosofům, rozmlouvat s nimi a uvědomovat si, kdy filosofové sami sobě protiřečí. 

Kniha disponuje značným množstvím zajímavých filosofických postřehů a není tedy možné zde uvádět všechny, aniž bych do nejdrobnějších podrobností opakoval knihu. Zaměřím se tedy nyní na zajímavosti ze třech oblastí: 1) Revoluce 2) Náboženství 3) Nová společnost a nový člověk

add 1) v této záležitostí se mj. uvádí, že mnozí političtí revolucionáři věří, že se nejprve musí radikálně změnit politická struktura, a pak se změní lidská mysl a s ustavením nové společnosti se jaksi automaticky vyvoří nový člověk, přičemž nevidí, že nová elita je motivována stejně jako ta stará, a že bude mít sklon obnovovat podmínky staré společnosti v nových společensko-politických institucích, které vyvořila revoluce, a že vítězství revoluce znamená její porážku, což dokazují Revoluce francouzská a ruská.

Dále uvádí, že je pozoruhodné, že Lenin, který nevěřil, že kvality charkteru jsou pro revolucionáře důležité, změnil drasticky tento názor v posledním roce svého života, když ostře mluvil o defektech Stalinova charakteru a ve své poslední vůli žádal, aby se Stalin jeho nástupcem nestal.

add 2) Zde je zajímavé především autorovo přemítání nad tím, zda je západní svět křesťanský. Domnívá se, že se dá nanejvýš mluvit o časově omezeném obracení ke křesťanství od 12. do 16. století, a že poté byla konverze spíše ideologií a víceméně úplné podřízení církvi, která neznamená změnu charakteru (srdce), přičemž výjimku tvoří skutečně křesťanská hnutí.  Dále autor uvádí, že člověk neučastnící se náboženských obřadů může být ve skutečnosti daleko více náboženským, než ten, kdo se sice obřadů účastní, avšak k náboženství přistupuje jen jako k ideologii a je vlastně nenáboženský. Dále uvádí, že stát potřeboval církev, aby si zajistil poslušnost.

add 3) Autor uvádí vlastni vizi toho, jak dospět k nové společnosti a novému člověku, přičemž kritizuje, jak země kapitalistické, tak země sovětského bloku. Ve své vizi se staví hodně kriticky k byrokratickému aparátu. Dále uvádí, že k takovým cílům lze dospět, jen pokud se zásadně změní lidský charakter z dnes převládající orientace na vlastnění v charakter orientovaný na bytí, který může zachránit před psychologickou a ekonomickou katastrofou. V této souvislosti si autor klade otázku, zda je taková hluboká charakterová změna možná, a pokud, jak jí přivodit.  Vyjadřuje přesvědčení, že lidský charakter se může změnit za těchto podmínek:

- Trpíme a jsme si toho vědomi

- Poznali jsme příčiny tohoto špatného stavu

- Poznali jsme, že existují způsoby, jak ho odstranit

- Abychom to mohli učinit, musíme uznat, že si to vyžádá žít podle určitých norem a změnit současnou životní praxi.

Výčet je velice útržkovitý, avšak i přesto jsem informoval o knize značně podrobně.  

Robert Musil - Zmatky chovance Törlesse

Před četbou této knihy jsem viděl film. (Nevím, zda film existuje také s titulkami v češtině či nadabovaný do češtiny). Film mně připadal dost drastický a asi i kvůli toho mě příliš nezaujal, ale musím uznat, že je celkem věrně zachován obsah knihy. Kniha na mě drasticky nepůsobila. Autor je považován za jednoho z nejlepších autorů německé prózy, kdy má maximálně promyšlenou každou větu, a každou větu pro lepší pochopení je nutné vícekrát číst. Překlad Jitky Bodlákové je také značně propracovaný, a tak lze v knize najít dost zajímavých míst pro bystré hlavy - tedy takových, kde je pro porozumění nutné číst mezi řádky. Nejvíce se mně líbí diskuse Törlesse s učitelem matematiky nad imaginárními čísly. Já Törlesse chápu jako opravdu zvláštního člověka ovšem hodného pozornosti, který je ve vojenském internátě, avšak v sám sobě pociťuje rozpory a může být označen za toho, kdo teprve hledal svou identitu. Ačkoliv nebyl namočený v jistých činnech proti Basinimu natolik jako kamarádičci Baineberg a Reiting, bylo nakonec doporučeno, aby on opustil internát. Dále si myslím, že autor chce poukázat na omezenost těch, kteří na internátu vyučovali a vlastně se jim jistá událost hodila k tomu, aby se zbavila člověka (Törlesse), který byť byl trochu rozpolcený pro ně mohl představovat nebepečí, neboť dal najevo, že umí o věcech přemýšlet. Celkově autor poukázal na šeď  a další nedostatky internátů vojenských škol, což se domnívám byla v době vydání (1906) velmi odvážná látka ke zpracování.