...."V Bagdádu žil jeden kupec, který poslal svého sluhu, aby na trhu nakoupil jídlo. Netrvalo dlouho a sluha se vrátil celý bledý a roztřesený a řekl: "Pane, když jsem byl před chvíli na tržišti, v tlačenici do mě strčila nějaká žena, a když jsem se otočil, zjistil jsem, že to byla Smrtka. Podívala se na mě a pohrozila mi; půjčte mi tedy koně a já z tohoto města odjedu, abych se vyhnul svému osudu. Pojedu do Samary, tam mě Smrtka nenajde". Kupec mu půjčil koně, sluha na něj nasedl, zabodl mu ostruhy do slabin a odcválal, jak nejrychleji mohl. Kupec se vydal na tržiště a tam mě uviděl stát v davu.  Přišel ke mně a zeptal se mě: "Proč si hrozila mému sluhovi, když jsi ho dnes ráno viděla?" "Já jsem mu nehrozila, odpověděla jsem, "jenom jsem sebou překvapeně trhla. Udivilo mě, že ho vidím v Bagdádu, protože s ním mám schůzku dnes večer v Samaře." [1]

Úvodem krásná, uklidňující melodie, teprve následně k tématu.

Život je plný otázek a na řadu z nich hledáme celou řadu let uspokojivou odpověď, ale stane se, že na některou z otázek nemusíme během života tu odpověď naleznout a stejně jako je život plný otázek, vzbuzuje spoustu otázek, také to, co nás obklopuje, s kým a čím se setkáváme. A k určitým tématům můžeme mít nastudováno třeba 100000 knih a všelijakých publikací, ale nikdy nemáme záruku, že se k nám dostalo množství stoprocentně pravdivých informací. Někdo se otázkami mezi nebem a zemí a otázkami, na které nelze najít jednoznačnou odpovědět zabývá rád a někdo to považuje za zbytečné a já si zrovna myslím, že je třeba být vnímavý a zamýšlet se nad tím, co nás obklopuje, jak vznikl svět, jaká je společnost, a jakým směrem se ubírá, či kterým směrem se ubírat bude. Při přílišném se zahloubání do těchto otázek však bohužel může přijít i propadání do úzkosti. NewOld-ová psala, že by chtěla být stromem, a pokud existuje něco jako reinkarnace, pak já bych v příštím životě asi nechtěl být člověkem. Já často tvrdívám, že člověk je nejnižší formou života, protože nikdo nikdy nenapáchal tolik škod, co člověk. Někdo se mnou v tomto tvrzení souhlasí, ale jiní po mně kvůli tomuto začnou štěkat, že kdyby měl takový mravenec lidský mozek, tak bych se divil, a že lidé jsou velice uvědomělí. Nevím, já nikdy netvrdil, že by mravenec měl mít lidský mozek a taky se mně nezdá, že by člověk byl příliš uvědomělý. Já nevím o žádném zvířeti, o žádné rostlině, o žádném stromu vraždícím pro majetek a také nevím o tom, že by nějaký strom, nějaká plodina či nějaké zvíře vyvolalo světovou válku. Existuje-li nějaké převtělování, asi bych nechtěl být ani zvířetem a asi bych chtěl být nějakou květinkou, o kterou se nějaký pěstitel poctivě stará.  Proč? Nevím sám!

Nejsem žádný vyhraněný stylista, co se hudby týče a dokážu poslouchat i hudbu velice nesourodou, ale přesto mám nejraději české písně, které mají svůj příběh, nejlépe smutný příběh. Miluji třeba starou lidovku Široký, hluboký, která pojednává o příběhu pravděpodobně mladého muže, kterému byla odvedena panenka, a tím pádem bylo veta po jeho lásce. On se za svou panenkou nachodil a našlapal spousty bláta, a přec jí nedostal, svou zlatou panenku. On se pro ní nachodil a našlapal kamení, a přec tu svou panenku, své potěšení nedostal, a tudíž jeho srdce sténá.

Poslední dobou velice často užívám slova poselství a neustále se v něčem snažím hledat poselství a do komentářů neustále píšu, že by bylo dobré hledat v tom poselství. Ano, já věřím ve skrytá znamení. Věřím ve skrytý obsah a snažím se ta poselství hledat. Včera jsem se probudil v 01:00 hodin celý propocený a začal jsem přemýšlet, ale myslel jsem jinak, než jindy. Mnohem hlouběji, ale i mnohem pesimističtěji.