Mám rád písně, které mají svůj příběh

Nejsem žádný vyhraněný stylista, co se hudby týče a dokážu poslouchat i hudbu velice nesourodou, ale přesto mám nejraději české písně, které mají svůj příběh, nejlépe smutný příběh. Miluji třeba starou lidovku Široký, hluboký, která pojednává o příběhu pravděpodobně mladého muže, kterému byla odvedena panenka, a tím pádem bylo veta po jeho lásce. On se za svou panenkou nachodil a našlapal spousty bláta, a přec jí nedostal, svou zlatou panenku. On se pro ní nachodil a našlapal kamení, a přec tu svou panenku, své potěšení nedostal, a tudíž jeho srdce sténá.

Možná vám připadá k smíchu zaobírat se nějakými texty a nějakými písněmi, které mají svůj příběh, jelikož si nejlépe oddechnete např. při poslechu stále stejné melodie bubnů dokola, na kterou si rádi v davu zatrsáte. Já vám to neberu, já to sice taky vydržím poslouchat, ale můj vkus je někde jinde a nemyslím si , že je dobré někoho kritizovat za hudební nevkus, jelikož každého v hudbě táhne něco jiného a já neznám žádná objektivní měřítka hudebního vkusu. To, že já si rád poslechnu třeba i Lunetic je pro někoho dokladem toho, že můj hudební vkus je naprosto otřesný, ale kde jsou nějaká ta objektivní měřítka. Pro mě je zase hudebním nevkusem např. zpěvačka Rihanna nebo např. nějaké vyřvané metalové skupiny či např. skupina Toxiqoue, ale tím nechci nikoho omezovat v jeho oblíbené hudbě. Je to pouze mé hledisko hudebního nevkusu, čímž vlastně dokazuji, že žádná objektivní měřítka hudebního vkusu a nevkusu neexistují.

Teď, ale zpět k nadpisu. Miluji písně málo známé české skupiny Asonance a miluji je také právě proto, že texty těch písní v sobě mají téměř vždy zabudovaný nějaký příběh a těch příběhů je celá řada. Některé příběhy jsou příběhy lásky, jiné se týkají třeba válek a velmi zřídka, ale přece se někdy vyskytují i příběhy humorné a je toho více. Mám rád písně od Chaozzu(doufám, že to píšu správně), protože texty jejich písní mají v sobě častokrát taky nějaký příběh, ať už se jedná o hity Policie, nejhorší den v mým životě, planeta opic, vodopády a celou řadu dalších. V jednom filmu jsem slyšel dobrou hlášku: "Planeta Země by se dala charakterizovat jako 7 miliard orangutanů topících se v sra*kách." Dnes se většina lidí hoperům jenom směje se slovy: nesmějte s hoperům, nemohou za to! Proč máš na sobě to pyžamo? Aha, ty jsi hoper a podobné. Pod slovy hip-hop a rap si dnes totiž většina lidí bohužel představí pouze vyžrané chlápky se železnými řetězy na krku a hromadou d**ek kolem sebe, kteří cosi mumlají o nafetování se a du*ání. Bohužel málokdo vidí, že hip-hop a rap mohou být zajímavými styly, které taky přináší zajímavé příběhy, jenže takovéhle "kousky" se k posluchačům dostanou málokdy.

Byl bych rád za nově vznikající písně, kterým by nechyběl příběh, a kde by nešlo o pouhé 4-minutové neustále se opakující trs melodie, a kdyby měl příběh v písni velkou váhu a nebyl by to pouze nějaký prapodivný lyrický výplod. Poezie a píseň k sobě mají velmi blízko a velmi úzce spolu souvisí.

Na závěr se rozloučím velmi smutným, ale chytlavým příběhem. Doufám, že to ti kluci mysleli vážně, když to zpívali!