Nic Ti nemohu slíbit - to je heslo, kterého se držím a domnívám se, že tak je to mnohem lepší, než kdybych planě sliboval bohaté zásoby mléka a strdí. Při svém blogování jsem byl vždy velice opatrný a vyjadřoval "doufěnku", že mně v tom nic nebude bránit a já jen mohu s potěšením oznámit, že tento blog, který píšu dnes dospěl ke svému čtvrtému výročí - svůj první blog jsem měl na blog.cz roku 2008 a fungoval asi 14 měsíců, určitou dobu fungoval souběžně s tímto, ale pak jsem se jej rozhodl smazat s tím, že ačkoliv jsem do něj investoval nějaký čas byl dosti pubertální. Na mém aktuálním blogu už delší dobu visí následující hlášení: "Můj blog existuje již několik let a považuji za úspěch, pokud někdo s blogováním začne a vytrvale v tom pokračuje, nebrání-li mu v tom závažné důvody. Člověk se vyvíjí a "Spytihněv roku 2009" není "Spytihněvem roku 2012". Za dobu existence mého blogu se vyvíjel i můj pohled na různé věci, a tak některé vnímám jinak, než předtím. Blog je zajímavý i v tom, že při přečtení starších článků můžete být překvapeni tím, jak jste na některé věci dříve reagovali." Čas utíká velmi rychle, a tak se může i podařit nezaregistrovat to, že už je téměř půlka roku 2013. Nicméně věcně na tom sahodlouhém citátu není nic chybného a v podstatě to lze aplikovat na blogy většiny tvůrců. Blogů vytrvale ubývá, neboť sociální sítě prostě lákají více, ale ať už je to jakkoliv těší mě, že blogy mají pořád své místo v internetovém prostoru. Blogy se někdy nazývají také internetovými deníčky, ale toto přízvisko je poněkud nešťastné, jelikož opravdu velmi zřídka slouží tomu informovat o tom, jak se kdo který den měl, co v něm prožil, co ho v něm potrápilo. Blog slouží především tomu, co si přeje jeho/její autor/ka. Můj blog je psán trochu nesrozumitelně, protože u některých záležitostí nechci být přímý a někdy je tedy třeba si dovodit/interpretovat, co myslím tím, co píšu.

Včera tento můj blog oslavil své třetí narozeniny a nechce se mně ani věřit, že zde na píše.cz blogařím už takovou dobu. Tento můj blog již přežil mou blogařskou prvotinu na blog.cz, o více, než polovinu. Má blogařská prvotina existovala asi rok a 2 měsíce a tvrdil jsem, že se jí nezbavím, avšak neučinil jsem tak.

Některé z jmenovaných blogů již bohužel neexistují, ale rozhodl jsem se napsat o blozích, které z mého pohledu považuji za skvosty na píše.cz, o některých a možná i všech zmiňovaných jsem zde již dříve psal. Napsat jsem se to rozhodl právě z toho důvodu, že některé blogy již neexistují, abychom společně mohli alespoň zavzpomínat.

 Tak jsem se včera v pozdních nočních hodinách dočetl, že nás opustil Brumík. Doufejme, že ne navždy. Já sice vůbec nevím, jak Brumík vypadá, nikdy jsem ho neviděl, ale i když jsem ho znal pouze z virtuálního světa byl mně velmi blízký. Tímto článkem mu chci vzdát poctu! Plně si jí zaslouží. Když jsem tady před rokem zhruba touto dobou předělal můj blog na přehled úzkostných výlevů, vždy pozitivní Brumík mě neopustil, ale snažil se, abych se i díky jeho komentářů od srdce zasmál. Včera ráno se mně něco hrubě nepovedlo a vím, že kdybych se o tom rozepsal a Brumík by tady byl, jistě by mně napsal něco podpůrného. S trochou nadsázky mohu říci, že Brumík se mnou byl v dobrém i zlém a já mu za to chci moc poděkovat. Brumíku, pokud na sebe ještě někdy narazíme, ať už  ve světě skutečném či virtuálním, budu poctěný tím, že se spolu opět setkáváme. Brumíku, ještě jednou ti chci vzdát poctu a moc ti poděkovat! 

Hodně lidí NewOldová velice potěšila a mě také! Ještě jí poděkuji prostřednictvím komentáře na jejím blogu. No, a doufám, že se jí někdo nechá inspirovat a udělá nám také pořádnou radost. Video Newoldové věnované bloggerům píše.cz vkládám s velikou radostí i na můj blog.

Ahoj, vítejte v mém doupěti. Vystupovat zde budu pod pseudonymen Spytihněv Vlídný. Na této stránce jsem se ještě pořádně nerozjel, neboť na píše. cz jsem absolutním nováčkem. Brzy snad napíši něco smysluplného.