Opožděný článek k výročí blogu

Včera tento můj blog oslavil své třetí narozeniny a nechce se mně ani věřit, že zde na píše.cz blogařím už takovou dobu. Tento můj blog již přežil mou blogařskou prvotinu na blog.cz, o více, než polovinu. Má blogařská prvotina existovala asi rok a 2 měsíce a tvrdil jsem, že se jí nezbavím, avšak neučinil jsem tak. Co se týče mého blogování na píše.cz tak jsem kabátek blogu měnil již mohokrát a vždy sliboval, že nebude-li mně v tom nic a nikdo bránit, tak budu blogovat i nadále, a parkrát jsem vyjádřil obavy o to, aby mně některé okolnosti neznemožnili pokračovat v blogování. Zatím však mám naštěstí pořád ještě příležitost blogovat, tedy doufám, že tentokrát dodržím svůj slib o zachování blogu na píše.cz v případě, že mně v tom žádné okolnosti nezabrání.

Teď však ruce pryč od mnou již vícekrát zmiňovaných deklarací ohledně blogu, a jdu k bilancování. Co se týče blogů zdejší komunity, mám v přátelích NewOld, Januš a Marieke. Se všemi se sice znám jen z virtuálního světa, avšak domnívám se, že i v tom virtuálním světě sebe vzájemně silně obohacujeme. Nejčastěji jsem v kontaktu s Januš, která je důkazem toho, že lidé vyššího věku se také umí poprat s technikou, přesto jsem však v těchto záležitostech stále ještě v zajetí předsudků, neboť umí-li někdo starší s počítačem, pak o něm vždy obdivně hovořím. Marieke ta to má zase letos těžké, protože jí čeká významný přechodník - snad bude vše dobré a zadaří se jí a snad bude spokojená tam, kde její cesty povedou. NewOld ta nám zase pravidelně poskytuje informace o tom, jak slepým jsme národem, když si nevážíme národního bohatství, ke kterému nejstarší sklářská škola v Evropě bezesporu patří. V mých přátelích je pořád ještě odkaz na brumbrumbrum.píše, který odkáže na články Brumíka, který již na píše.cz bohužel nepíše. Líbilo se mně, když  svými komentáři vtipně oglosoval to, když jsem bral něco příliš vážně či přeháněl-li jsem to s pesimismem nebo jistými reakcemi.

Můj blog během období svého nejranějšího dětství již prošel mnoha změnami a docela mě pobavilo, když nedávno na svém blogu NewOld-ová zveřejnila dnes již spíše video pro nostalgiky, a když jsem v tom videu rozluštil nadpis k tématice, o níž již dnes nemám odvahu psát. Můj blog býval ze začátku směsicí všeho možného, dnes tady taky lze nalézt různé věci, ale přibývají nejčastěji články, které možná lze označit jakožto "zdánlivé filozování", ale myslím si, že i v těchto článcích dovedu sdělit mnohé, a že byť pro omezené publikum, tak přeci jen mohou alespoň pro toto publikum být přínosné. A občas se stane i to, že si svůj nový článek přečtu jen já samotný. Ačkoliv se někomu může zdát, že kouzlo blogování již pominulo, tak já se domnívám, že blogové komunity mohou lidem pomoci alespoň v tom, že se může podařit docílení poznání neosamocenosti v pohledech na určité věci.

Odvaha - Publikovat cokoliv vyžaduje odvahu, bez ohledu na to, čeho se to týká.

Vždy se lze setkat se sprškou nenávisti. Já tady publikoval, ale i ve svých komentářích na jiných blozích, případně webowkách už ledacos, a když se na to koukám zpětně - mnohé jsem přehodnotil. Některé, třeba už i smazané články s odstupem času považuji jen za pubertální výlevy, výlevy emocí či za články s nevhodnou tématikou a mnohdy si říkám, že před publikováním na netu, ať už článku nebo komentáře jsem měl více přemýšlet a více si uvědomovat, že není vhodné vyjadřovat se ke všemu, a že bych zřejmě udělal lépe, kdybych před tím psaním více přemýšlel. Během tří let se názory člověka vyvíjejí a znakem dospělého člověka prý je, že umí své názory s odstupem času vyhodnocovat. Zároveň se však domnívám, že je třeba držet se určité linie a nějakých "základních kamenů", proto, aby člověk nemíval někdy chuť si sám před sebou odplivnout.

Na závěr uvedu, že chci i nadále psát převážně články v tom stylu, jak je píši v nejobsáhlejší rubrice mého blogu "více, než 1000 znaků". Původně jsem ve článku "Veď mě dál..." napsal, že se budu snažit být jakýmsi pozitivním ostrůvkem, když nás neustále zahlcují oceány negativních zpráv. Být pozitivní se mně příliš nezadařilo, ale nemyslím si ani, že bych byl ve svých článcích jednoznačným negativistou a domnívám se, že jsem spíše neutrální.

Věřím, že pro určitou komunitu má můj blog stále své kouzlo, byť se kabátek mého blogu od doby svých prvopočátků zřetelně přeměnil.