Spytihnev-vlidny | Nic Ti nemohu slíbit!

Nic Ti nemohu slíbit - to je heslo, kterého se držím a domnívám se, že tak je to mnohem lepší, než kdybych planě sliboval bohaté zásoby mléka a strdí. Při svém blogování jsem byl vždy velice opatrný a vyjadřoval "doufěnku", že mně v tom nic nebude bránit a já jen mohu s potěšením oznámit, že tento blog, který píšu dnes dospěl ke svému čtvrtému výročí - svůj první blog jsem měl na blog.cz roku 2008 a fungoval asi 14 měsíců, určitou dobu fungoval souběžně s tímto, ale pak jsem se jej rozhodl smazat s tím, že ačkoliv jsem do něj investoval nějaký čas byl dosti pubertální. Na mém aktuálním blogu už delší dobu visí následující hlášení: "Můj blog existuje již několik let a považuji za úspěch, pokud někdo s blogováním začne a vytrvale v tom pokračuje, nebrání-li mu v tom závažné důvody. Člověk se vyvíjí a "Spytihněv roku 2009" není "Spytihněvem roku 2012". Za dobu existence mého blogu se vyvíjel i můj pohled na různé věci, a tak některé vnímám jinak, než předtím. Blog je zajímavý i v tom, že při přečtení starších článků můžete být překvapeni tím, jak jste na některé věci dříve reagovali." Čas utíká velmi rychle, a tak se může i podařit nezaregistrovat to, že už je téměř půlka roku 2013. Nicméně věcně na tom sahodlouhém citátu není nic chybného a v podstatě to lze aplikovat na blogy většiny tvůrců. Blogů vytrvale ubývá, neboť sociální sítě prostě lákají více, ale ať už je to jakkoliv těší mě, že blogy mají pořád své místo v internetovém prostoru. Blogy se někdy nazývají také internetovými deníčky, ale toto přízvisko je poněkud nešťastné, jelikož opravdu velmi zřídka slouží tomu informovat o tom, jak se kdo který den měl, co v něm prožil, co ho v něm potrápilo. Blog slouží především tomu, co si přeje jeho/její autor/ka. Můj blog je psán trochu nesrozumitelně, protože u některých záležitostí nechci být přímý a někdy je tedy třeba si dovodit/interpretovat, co myslím tím, co píšu.

Být pět let vytrvale blogerem není zcela obvyklé, mnoho blogů do jednoho roku skončí - někteří blogování zabalí a jiní se stěhují na jinou doménu nebo zůstávají na stejné doméně a zakládají jiný blog, protože k tomu vnímají nějaké důvody. Já mám s tímto svým blogem ještě nějaké plány, ale v hlavě se mně rodí nápad na další blog, který plánuji založit na jedné z přidružených domén píše.cz a už pro něj mám vymyšlený i předběžný název a myslím si, že pravidelní návštěvníci tohoto blogu již dovedou přijít na to, jak ho míním pojmout. Zároveň v této chvíli chci poděkovat tvořitelce mých log na blog včetně toho dnes zveřejněného. Chci vyjádřit naději, že i nadále budeme společně komunikovat, a že se podaří, abych i na svém do budoucna plánovaném blogu měl nějaké její krásné logo. Budu-li mít možnost bloggersky pokračovat, pak jí chci o mém blogu informovat jakožto prvního člověka. Co plánuji zcela určitě je založení nové mailové adresy pro registrace do různých hračiček a možná se budu opičit po Marieke a zřídím účet na Twitteru, který propojím s mým budoucím bloggem a budu tam pod stejnou nebo podobnou přezdívkou, jakou bude nést můj do budoucna možný plánovaný blog.

Se svým aktuálním bloggem mám také nějaké plány a můj do budoucna plánovaný blog nevznikne dříve, než v říjnu tohoto kalendářního roku. A teď se vrátím zpět k úvodnímu textu mého blogu. Lidé se vyvíjí, což bez ohledu na to, jestli se jmenují Alenka, Pepíček, Jiří, Tomáš, Alžběta, Jarmila nebo Karel znamená, že se v průběhu let změní od té doby, co se narodili. A po projití pubertou si často s úsměvem na některé zážitky zavzpomínají a řeknou si: "Ty jó, já jsem kolem sebe měl, ale hodné lidi, když mně tu mou pubertu trpěli a já v tomto období nepřišel o život". No, ale bohužel někteří se nedožijí ani puberty a někteří umřou právě v pubertě a v 18-ti letech je dle mého názoru každý ještě puberťákem, i když se tvrdí, že je dospělý. 

To, co jsem napsal o blogu, do jisté míry platí také o životě. Čím déle se člověk protlouká světem a čím odvážňějších činů se dopouští o to častěji zpětné hodnotí své dřívější postoje a činy a překvapuje ho, jak dříve na některé věci reagoval. Zvolený citát jako doprovod k logu se mně moc líbí: "Život je umění kreslit bez možnosti gumovat" a skutečná i "umělecká" jména prostě sebou nosí všechno pozitivní i negativní, co jste s tímto jménem spojili a tady je důležité umění odpustit sobě a druhým, což je však zároveň velmi těžká úloha, a ať už si člověk myslí o náboženství cokoliv, tak v takzvané Modlitbě Páně je obsažené opravdu mnoho důležitého pro každého jednoho člověka - většina lidí si přeje, aby jim lidé byli ochotni odpouštět, a aby i jim samotným bylo odpouštěno a každý člověk potřebuje mít alespoň nějaké sousto do úst, tedy chléb náš vezdejší. 

Zima skončila a jaro se probouzí, v některých končinách rychleji, jinde pomaleji. Já v sobotu už viděl tři včely a jednoho čmeláka. Zimní vzhled byl na mém blogu přesčas.