Blíží se rok 2012 a napsalo se již velmi mnoho o tom, co se roku 2012 stane či se má stát. Teprve otevření roku 2012 však ukáže, které předpovědi se potvrdí, a kdo byl falešným prorokem.  O roku 2012 se někdy také hovoří jako o roce, který bude znamenat konec dosavadních svobod a nejvidetelnější to má být na tom, že bude cenzurován internet. Cenzura internetu však nepředstavuje nereálnou obavu, v Číně je cenzura internetu silná již několik let a vůdcové ostatních zemí, kteří někdy Čínu za toto pokrytecky kritizují třeba mají i zájem na tom předčít Čínu v cenzurování internetu.

 Vánoce jsou každým rokem, ale záleží na každém z nás, zda je chceme vnímat povrchně jen jako svátek uspěchaných lidí spěchajích za svítící hvězdou nad hypermarketem a slavnost konzumu a přehnaného úklidu nebo zda-li chceme vnímat Vánoce i v jiných rozměrech. Dnešní článek jsem nadepsal jako Vánoce - doba hodnot a myslím si, že nemůže být na škodu, pokud je vánoční doba považovaná za příležitost zamyslet se nad hodnotami.

Vítr ševelil, šustil, ba přímo burácel a bylo slyšet, jak kroupy bubnovaly do oken. Ne každý se tak umí vyjádřit, ale my všichni jsme se jednou učili, jak věci krásně popsat, dát jim vůni a nějaký příjemný nádech a nevyslovovat se pouze stroze a učili jsme se, že nemáme říkat jen má modré oči, nýbrž máme říci: Budeme-li se mu déle dívat do tváře oslní nás svými pomněnkově modrýma očima a zářivým úsměvem. Již nyní spatřujeme kouzlo jazyka.

Ve svém předchozím článku jsem zmínil i určité mé obavy, ale přesto byl článek jako celek snahou napsat něco na odlehčení. Dnes se již vrátím ke svému obvyklému stylu psaní, jemuž porozumí pouze ti, kteří dovedou číst mezi řádky.

 Dnes napíšu jenom takový článek na odlehčení, složitého (pseudo)filozofování se dnes nedopustím. Mé virtuální "kámošce" jsem dnes napsal komentář, že si má vážit toho, že jí humor neopouští. Dnes se na nás řítí mnoho negativních zpráv, a tak se často ptáme, zda-li má to či ono smysl či upadáme do pokleslých nálad nebo rovnou do hluboké (možná už rovnou zimní) deprese. Dnes už se odborníkům podařilo dokázat, že nedostatek slunečního svitu prohlubuje úzkostné a depresivní stavy. Mě na zimě těší, že už tolik nedoráží ten odporný, poletující bodající hmyz. Více pozitiv už na té zimě asi nenajdu. Stav současné společnosti není dobrý, a tak oprávněně vznikají otázky, zda-li radikalizace a hnědnutí společnosti nepovede ke stejným důsledkům jako hospodářská krize třicátých let, ale doufám, že jsme se snad poučili z historie, a že většina si nebude přát, abychom tímto způsobem ztroskotali. Následující dny budou zřejmě náročné, ale bylo by dobré, kdyby nám zůstala alespoň ta špetka humoru, neboť i toho je zapotřebí. Humor je kořením života, a tak se nám snad podaří si jej občas okořenit. Proto jsem také v nadpisu uvedl ono motto: "Kéž nás humor neopouští".   A abych dodžel slovo, tak článek ukončím dobrými vtipy (pokud je již znáte, mrzí mě to, ale alespoň se jim můžete zasmát znovu). Vtip první: Přijde desetiletý Pepíček do restaurace a servírka se ho zeptá: Co si dáš? a Pepíček: "Pivo" a servírka se ho zeptá: "A džus by ti nestačil?" a Pepíček odpoví: "Ale ano, stačil, ale chybí mně 5 korun. Vtip druhý: Učitelka se ve škole zeptá: "Tak děti, kde se píše čárka?" a přihlásí se Jiříček a učitelka: "Ano, Jiříčku" a Jiříček odpoví: "Čárka se píše, když servírka přinese další pivo.

Nejvíc se mým přátelům líbí vtip o třech druzích prsou a penisu, který jsem kdysi četl u NewOld, ale vždy mě kritizují, že to povídám velmi rozvláčně a dlouho. Ale víte, jak je těžké si něco takového zapamatovat a ještě si rozpomenout, jak přesně to bylo? Naučit se nazpaměť nějakou báseň je mnohem snažší.