Kouzlo jazyka

Vítr ševelil, šustil, ba přímo burácel a bylo slyšet, jak kroupy bubnovaly do oken. Ne každý se tak umí vyjádřit, ale my všichni jsme se jednou učili, jak věci krásně popsat, dát jim vůni a nějaký příjemný nádech a nevyslovovat se pouze stroze a učili jsme se, že nemáme říkat jen má modré oči, nýbrž máme říci: Budeme-li se mu déle dívat do tváře oslní nás svými pomněnkově modrýma očima a zářivým úsměvem. Již nyní spatřujeme kouzlo jazyka.

Jazyk je kouzelný, umožnuje použití různých obratů a lze jím vyjádřit hezky i to, co vůbec není příjemné. Způsob, jak zacházíme s jazykem také o nás mnohé prozrazuje. Slova a slovní obraty také poodhalují náš charakter. Nesnažíme-li se pouze chrlit za sebou, co nejvíce slov a snažíme-li se o nějakou souvislou řeč, pak i naše jazykové prostředky prozrazují, jaké máme zkušenosti, jakou máme slovní zásobu, co jsme prožili. A jazyk je stále fascinační záležitostí. Všichni lidé nerozumějí slovním obrazům, příslovím, ne všichni umějí číst mezi řádky, ale není to vždy jejich chyba. Některým prostě nikdo nikdy demonstrativně neukázal, co všechno se může skrývat v pouhé jediné větě, nesnažil se jim ani naznačit, jaké prostředky používá manipulátor a nevedl je ke kritickému myšlení, schopnostem uvádět argumenty a protiargumenty. Je to věčná škoda, ale domnívám se, že zároveň i záměr, neboť informovanost je zbraň, ale hlupák neuškodí. Ten totiž uvěří všemu a bude nadšeně souhlasit i s tím, co mu uškodí a stádo kývajích hlupáků bylo a také je přáním mnohých.  Jenže,  je-li v okolí mnoho kývajích, pak si nekývající jedinci připadají jako v jednom biblickém přísloví: "Kdo množí vědění, množí žal" a mnozí nechtějí množit žal a tak se řídí dle osvědčeného postupu: raději dělat, že nevím, nevidím, neslyším a nevnímám, a pak často kritizují sebe samotné, neboť se tímto postupem sami řídí, ale když se v téhle záležitosti rozčilují, orientují se na ty druhé: vůbec nepomohou, aby náhodou oni sami neměli problém.

A poté začínají povstávat noví spasitelé, kteří nám slibují změny a lepší zítřky, ale výsledek je takový, že naše očekávání vedou k častým zklamáním a údivem nad tím, že vlastně k žádné změně nedošlo, ačkoliv té nepřeměně předcházely bujaré oslavy, jenže ono není správné chválit dne před večerem. Radovat se z dobrého výsledku ještě před jeho oficiálním vyhlášením je bláhové a nešťastné.