Příběh o Zoufálkovi je nádherným pohádkovým příběhem s lehkým filozofickým nádechem, alespoň já bych to takto charakterizoval. Příběh je vhodný spíše pro děti, ale může oslovit i dospělé. Zoufálek je myšák, ale s poněkud netradičními způsoby.

Nejsem žádný vyhraněný stylista, co se hudby týče a dokážu poslouchat i hudbu velice nesourodou, ale přesto mám nejraději české písně, které mají svůj příběh, nejlépe smutný příběh. Miluji třeba starou lidovku Široký, hluboký, která pojednává o příběhu pravděpodobně mladého muže, kterému byla odvedena panenka, a tím pádem bylo veta po jeho lásce. On se za svou panenkou nachodil a našlapal spousty bláta, a přec jí nedostal, svou zlatou panenku. On se pro ní nachodil a našlapal kamení, a přec tu svou panenku, své potěšení nedostal, a tudíž jeho srdce sténá.

 Jsem rád, že si Kanafáska mohu konečně pustit i na internetu. Kanafásek je totiž beze vší p**ele má nejoblíbenější pohádka mezi pohádkami moderními. Ty novější pohádky většinou nemusím, ale Kanafáska úplně žeru, ale už jsem měl možnost si na něho počíst i velmi kritické názory. Kanafásek je taková uspávací peřina, ale místo, aby Jonáše uspal, tak s ním nejprve vyvádí pořádná alotria. Ostatně Spinkalka vždy úpí, aby Kanafásek za Jonášem neletěl, jenže Snivec si vždy trvá na tom Kanafáska vyslat, jelikož na Jonáše nic jiného neplatí...