Spytihněv doporučuje Zoufálka

Příběh o Zoufálkovi je nádherným pohádkovým příběhem s lehkým filozofickým nádechem, alespoň já bych to takto charakterizoval. Příběh je vhodný spíše pro děti, ale může oslovit i dospělé. Zoufálek je myšák, ale s poněkud netradičními způsoby.

Na počátku příběhu stojí vaření polévky, hromadozeleniňák a krysa. Jejímu veličenstvu se podává polévka, ale krysa jedna nešťastná spadne jejímu veličenstvu do polévky, což způsobí celou řadu nepříjemností a hon na krysu, která nakonec přežije a ujme se jí jiná krysa. Krysám předhazuje myší rada myši, které se dopustí toho, čeho se dopustit nesmějí, a právě Zoufálek byl takovou myší, která se dopouštěla toho, co nesměla. Zoufálek byl odvážný a ničeho se nebál, ale každá myš měla být přeci bázlivá. Každá myš také měla jíst knihy, ale Zoufálek měl na pojídání knihy celý týden, ale číst knihu bylo něco tak nádherného, že se jí Zoufálek vůbec netkl, nýbrž jí pouze četl. Zoufálka fascinoval úvod, že bylo, nebylo a líbil se mu příběh o princezně uvězněné v komnatě a vzhlédl se v rytířství, neboť v krutém světě, kde se každý bál se jen stěží našel nějaký hrdina, ale Zoufálek inspirován čtením v té knize se rozhodl být tím odvážným rytířem a nejednou se ocitl v nebezpečí vlastního života. Kromě hlavního hrdiny příběhu Zoufálka bych také rád zmínil Sviňku Drobiňku, která každý den na statku krmila prasata, ale zároveň toužila po tom, že jednou bude princezna a bude bohatá. Nechci více prozrazovat, ale pokud někdo z vás už Příběh o Zoufálkovi někdy viděl, dá mně snad za pravdu, že se jedná o nádherný pohádkový příběh.