Nejsem žádný vyhraněný stylista, co se hudby týče a dokážu poslouchat i hudbu velice nesourodou, ale přesto mám nejraději české písně, které mají svůj příběh, nejlépe smutný příběh. Miluji třeba starou lidovku Široký, hluboký, která pojednává o příběhu pravděpodobně mladého muže, kterému byla odvedena panenka, a tím pádem bylo veta po jeho lásce. On se za svou panenkou nachodil a našlapal spousty bláta, a přec jí nedostal, svou zlatou panenku. On se pro ní nachodil a našlapal kamení, a přec tu svou panenku, své potěšení nedostal, a tudíž jeho srdce sténá.

Poslední dobou velice často užívám slova poselství a neustále se v něčem snažím hledat poselství a do komentářů neustále píšu, že by bylo dobré hledat v tom poselství. Ano, já věřím ve skrytá znamení. Věřím ve skrytý obsah a snažím se ta poselství hledat. Včera jsem se probudil v 01:00 hodin celý propocený a začal jsem přemýšlet, ale myslel jsem jinak, než jindy. Mnohem hlouběji, ale i mnohem pesimističtěji.