Dlouho jsem nepsal a také zase dlouho nenapíšu, ale alespoň vám nyní sdělím, jak to se mnou nyní vypadá. Poslední čtvrtletí roku 2012 pro mě bylo nesmírně náročné a střídal se jeden problém za druhým, z nichž většina spočívala ve vysokých požadavcích na papírování z mé strany. Vše se nakonec vyřešilo, ale bohužel je pro mě nový rok spojen i s novým kolečkem toho, že musím opět vyřídit hodně papírů a na klidu mně to nepřidává, protože mám logické obavy z toho, aby vše dorazilo vše pořádku tam, kam má, a aby by to byl bez chyb a bez obtíží.

21.12.2012 bylo datum spojené s očekáváním, ale také i přesvědčením, že se nic nestane. Konec světa jsme teda přežili a já během toho čtvrt století, co se toulám světem, přežil vlastně už dva konce světa. I před 1.1.2000 se bouřlivě debatovalo, zda rok 2000 nebude znamenat přelom, změny a konec světa. Konec světa nenastal a my žijeme dál. Važme si toho a važme si hlavně lidí, kterým na nás záleží, a kteří se s námi rádi chtějí setkávat a využijme příležitostí k setkání, neboť ty se již nemusejí opakovat. Silvestr či první leden jsou dny, kdy se bilancuje nad předchozím rokem a dávají se předsevzetí. Na předsevzetí se vykašlu, ale k nějakému bilancování u mě dojde.

Na dnešek se předpovídal konec světa a mnozí to označovali za blbost či používali ještě daleko jadrnějších výrazů. Já se parkrát během svých pesimistických náválů vyjádřil v tom smyslu, že by bylo jen dobře, kdyby 21.12.2012 ten konec světa nastal, když jde stejně všechno do kopru. Poslední čtvrtletí kalendářního roku 2012 pro mě bylo nesmírně karmicky náročné a doufám, že se tu karmickou zátěž už konečně podaří setřást a vše již bude převážně jenom dobré. Přes všechny těžkosti, které mě čekají, a které jsem si na sebe částečně sám upletl těší mě, že konec světa nakonec nenastal.

Stejně jako u většiny z vás i u mě začala zima, ale mohu říci, že začala pozitivně, naproti podzimu, který byl i přes všechny pěkné okamžiky především o silném psychickém vypětí. S nápětím očekávaný papír se podařilo vyřešit a doufám tedy, že již nebudu mít důvod ani k jedné slze. Ke všemu u mě ovšem dochází se zpožděním, a i ve svém životě jsem se rozhodl pro jisté zpoždění. Jsem rád, že je teď zima a nehezky, neboť nebudu rozptylován při zpracovávání mnoha úloh, které na mě čekají - hold, pro něco jsem se rozhodl, a tak musím nést ta zvolená břemena, ale jsem rád, že nošení těch břemen nemusím zakoušet jen půl roku, ale mohu je prožívat po dobu dvanácti měsíců, ale teď už vlastně jen necelých deseti, ale konečně už mohu být v klidu, když už mám krásné a pěkně zašité místečko k přebývání. Papír jsem obdržel a zase později budu potřebovat další papíry, ale obdržel jsem ten papír, který spěchal, a o němž jsem psal posledně.

Tikot hodin představuje zvuk, který nemusí vždy znít libě. Starší hodiny navíc v každou celou pořádně udeřili – s takovými hodinami se dnes, ale setkáváme již spíše zřídka. Mnoho lidí na hodinky zcela zanevřelo a ke kontrole toho, kolik je hodin využívá mobilního telefonu.

Počítáte s něčím, jste spokojení, ale ejhle přijde zádrhel - mnohé se pozdrží a vy, kdybyste kolem sebe němeli milující obětavé lidi, skončíte v úzkých a jste bezradní. Dlouhá léta si říkate, že do nečeho nepůjdete, a když se odhodláte k odvážnému kroku - potíž, potíž, potíž. O potížích, které tady měli předchozí sice víte, ale necháte se zlákat na vějičku a zajímavé

Posledně jsem zřejmě působil hodně pateticky, snad se to ale nakonec zlepší a dokážu se aklimatizovat. Není vždy snadné se aklimatizovat. Člověk se často musí obracet o radu a pomoc, nemá-li v něčem přehled, a teprve v jistých chvílích je schopen některým věcem dobře porozumět – porozumět, že

.... každá květina vadne

.... mladí se jednou vypaří

..... veškerá moudrost i ctnost je platná jen po určitou dobu a nikdy nemůže přetrvat navěky

...... že v životě je třeba být připraven i na loučení a nové začátky