Jak se mně momentálně vede

 Dlouho jsem nepsal a také zase dlouho nenapíšu, ale alespoň vám nyní sdělím, jak to se mnou nyní vypadá. Poslední čtvrtletí roku 2012 pro mě bylo nesmírně náročné a střídal se jeden problém za druhým, z nichž většina spočívala ve vysokých požadavcích na papírování z mé strany. Vše se nakonec vyřešilo, ale bohužel je pro mě nový rok spojen i s novým kolečkem toho, že musím opět vyřídit hodně papírů a na klidu mně to nepřidává, protože mám logické obavy z toho, aby vše dorazilo vše pořádku tam, kam má, a aby by to byl bez chyb a bez obtíží. Existuje taková zajímavá formulace: Dříve byli obtíže růstu, teď je růst potíží a já už všech těch potíží a vyřizování formalit mám plné zuby a doufám, že nakonec se snad i v tom druhém kole vyřizování administrativních formalit vše k mému prospěchu vyřeší a snad pro mě nebudou měsíce roku 2013 představovat začarovaný kruh, kdy jakmile se něco vyřeší,stejně se pak po krátké chvíli oddechu znova vynoří nějaká nová nepříjemnost. Přál bych si, aby hlavně prvních 9 měsíců tohoto kalendářního roku u mě nebylo spjato s tolika stresy a silnou karmickou zátěží jako období zhruba od konce září do 20.12. Doufám, že naděje zůstane, a že i přes ty všechny těžkosti se budu moci opět spolehnout na ty, kteří mně již nezištně pomohli, a že si snad pro mě nějakou tu chvilkou najdou i přes veliké vytížení.

Sněží a fouká vítr a já bych byl rád, kdyby ode mě vítr odfoukl všechen nárůst obtíží, abych zase volně dýchal a pořád se usmíval. Jsem nesmírně radostný z toho, že jsem se kvůli těch těžkostí nezhroutil, ačkoliv pláč byl, ale snad již nebude. Dříve jsem se hroutil kvůli pi*ovinám, ale v těch posledních 3 měsících roku 2012 jsem měl pádný důvod ke zhroucení, ale naštěstí jsem vytrval a boj vždy více či méně ustál a teď mám před sebou několik dalších intenzivních měsíců v prostředí, které mě nejednou rozpomnělo na slova jedné slovenské písně: "V onom cudzom městě, plném cudzoch ludí, už nemožem dýchat, strach ma ze sna budí". Snad už nebude ani jedna noc taková, abych neusnul a přes noc pochodoval tam a zpět kvůli vážnému problému. Ocitnu se ještě v několika stresových situacích, ale doufám, že těch pár měsíců, které utečou rychleji jak voda už nebudou naplněny tolika nepříjemnými situacemi které by se dali přirovnat k tonutí v bahně. Doufám, že na tu pavučinu 11-12 měsíců, kterou jsem se rozhodl podsoupit budu nakonec vzpomínat v dobrém. Zatím jsem, ale bohužel trochu znechucený, věděl jsem, že to nebude lehké a netěšil jsem se, ale také jsem neočekával, že to bude, až tak těžké. A abych si jen nestěžoval, tak si musím pochválit, že jsem byl včera na poště a paní na mě byla neuvěřitelně hodná a milá, a tak jsem jí jako odměnu popřál pěkný den - jsem vždy dojatý z toho, je-li na mě někdo milý a vůči mně vstřícný.