Kniha japonského spisovatele jejíž český překlad zní "Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování" není pro každého, jelikož je i dosti psychologická a filozofická. Doporučil jsem jí ke čtení i jednomu člověku, který se velice rád zabývá literárním dílem Franze Kafky (Haruki Murakami je držitelem Ceny Franze Kafky) a knihu ocenil za to, že obsahuje mnoho životní moudrosti. 

Kniha nepatří k chmurným, depresivním dílům, ačkoliv téma smrti nastoluje často. Z mého úhlu pohledů se dá říct, že počátek knihy je o tom, jak by hlavní představitel "Cukuru Tazaki" prorazil dveře nabízející smrt, kdyby existovaly. Při myšlenkách na sebevraždu hledal způsob intenzivní a čistý a ten nenacházel. Životními cestami se tedy Cukuru proplétal dál

Každá doba je zlá. Dobrá doba neexistuje. Lidé totiž po staletí válčí a žádné století bohužel nebylo a ani to současné bohužel není stoletím míru. Lidé po staletí jenom válčí a soupeří v tom, kdo je lepší. Lidé se po staletí jenom hodnotí, ponižují a pohrdá se jimi. Častokrát jsou lidé donuceni podrobovat se nedobrovolně všelijakým výcvikům, kde musí podstupovat ponižování. Na lidi je po staletí činěn často takový nátlak, že už ho neunesou a sesypou se a stát se to může, každému - i těm, kteří si namlouvají, že oni se psychicky zhroutit nikdy nemohou. Nemoci duše jsou stále častější o nemocích duše si lze přečíst i knihu "Osm týdnů v Blázinci" od "Evy Lohmann", která vyšla v německém originále pod názvem "Acht Wochen verrückt", a která byla "Helenou Čížkovou" precizně přeložena do českého jazyka. První kapitola knihy na mě působila trochu rozvláčně, ale počínaje druhou kapitolou jsem se od knihy nemohl odtrhnout.

 ERICH FROMM - Strach ze svobody

Dílo Ericha Fromma MÍT NEBO BÝT mě zaujalo natolik, že jsem hned patrál podaří-li se mně někde narazit na další zajímavý kousek od něj. V knihovně jsem si tedy vypůjčil dílo Strach ze svobody. Ericha Fromma já osobně považuji za autora, který může svými myšlenkami i dnes oslovit řadu lidí, kteří rádi přemýšlejí nad světem, v němž žijí, a kterým jsou obklopení. Při čtení Ericha Fromma mně často leze mráz po zádech, neboť v některých pasážích poznávám sám sebe či sám znám řadu lidí, kteří jednají přesně podle některých modelů uvedených v knize.

 Kniha: "Knih se jen tak nezbavíme"

Název knihy může sice působit odpudivě a její název může vyvolat dojem, že bude plná všeobecně známých věcí. Kniha sice opravdu obsahuje i myšlenky, které nás nepřekvapí, ale celkově přináší mnoho zajímavých postřehů. Kniha je dle mého názoru velmi poutavá, ale pro některé čtenáře může být náročná. Jde o soubor rozhovorů, které vedl Jean-Philippe de Tonnac s Jeanem-Claude Carrièrem a Umbertem Ecem.

 Má doporučení se obvykle příliš nelišila od doporučení na jiných blozích, ale tentokrát učiním výjimku a nebudu doporučovat ani knihu, ani film, ani zajímavý blog či zajímavý článek. Chci vám doporučit Jam. Kulinářské specialisty však zklamu, neboť nechi doporučit konkrétní jam, který by mohl přispět ke gastronomickému požitku, ale bar Jam. Nechci vám však doporučit jeho návštěvu, ale něco zcela jiného. (Doufám, že jsem teď zaměstnance baru neurazil).

Jan Kunze je rodákem z Opavy. Narodil se roku 1976. Kromě jeho tvorby je mně sympatické i místo jeho narození, neboť město Opava bude již navždy spjato také s mým životem.  V Opavě také sídlí nakladatelství Perplex, které vydalo Kunzeho sbírku Dekadent dezert.

 Alois Mikulka - Karkulka v maskáčích

Alois Mikulka údajně napsal celou řadu knih, jak pro dospělé, tak i pro děti. Zdroj z internetu tvrdí, že byl v roce 1997 zapsán do Zlatého fondu české literatury pro děti a mládež.  Já od něj zatím četl však pouze Karkulku v maskáčích. Tato kniha zaručeně pobaví. Jedná se o moderní zpracování Karkulky, které se však obešlo bez dnes moderních upírů. Věřím, že kniha by jistě potěšila i Brumíka, jelikož Karkulka v maskáčích se setkává i s Medvědem, se kterým přátelí.