Nejen o vzdělávání a praxi mladých lidí

Většina mladých lidí ignoruje volby a politiku, ale nelze se tomu divit, protože bez ohledu na stranické tričko jdou politici spíše proti zájmům mladých (Mládí se těžko přesně věkově vymezuje, považujme tedy v tomto textu mládí za období od 16-ti do 30-ti let věku). Politici se totiž mladým snaží znepřístupňovat vzdělávání např. snahou o zrušení některých maturitních oborů či snahou o zvyšování finanční spoluúčasti studentů formou zvyšování cen za dopravu a ubytování, studijní pomůcky či formou zavádění nových poplatků spojených se studiem.     

Systém vzdělávání je složité téma a vzdělávací systém není dobré příliš rychle od základu bortit. České školství je ve vleku neustálých pomluv o tom, že je nekvalitní - domnívám se, že by do České republiky nepřijíždělo tolik zahraničních studentů na výměnné pobyty, kdyby bylo naše školství opravdu tak nekvalitní, jak se tvrdí.

Dlouhá léta se tvrdilo, že vyšší vzdělání znamená vyšší šance na trhu práce a najednou se začalo tvrdit, že zapotřebí jsou jenom řemeslníci, ačkoliv jednu dobu bylo řemeslo neprávem nástrojem posměchu. Nyní jsou často neprávem nástrojem posměchu zase lidé s vysokoškolským vzděláním, na které je mnohdy pohlíženo jako na flákače, přičemž se neocení, že na své cestě za vysokoškolským vzděláním museli také často projít trnitou cestu plnou námahy a mnohdy i plnou slziček, aby se jim podařilo dosáhnout toho cíle v podobě vysokoškolského vzdělání. Možná mě někdo ze čtenářů zkritizuje za to, že jsem až příliš humanitní, ale domnívám se, že by člověk neměl být terčem posměchu a to bez ohledu na to, jaké kvalifikace dosáhl.

Domnívám se, že vzdělávání by mělo být především o šancích - nikomu by tedy nemělo být upíráno právo pokoušet se o úspěšné složení maturitní zkoušky a to bez ohledu na to, o jaký druh školy sekundárního typu se jedná. Maturita dnes bývá často považovaná za nutné minimum k prosazení se na trhu práce a třeba i na portálu MPSV si lze ověřit, že se v některých profesích zvyšují nároky na kvalifikaci - na úklidové práce (tím je nechci nijak zesměšnit, jsou také velice důležité) dříve běžně stačila ukončená základní škola - dnes je stále obvyklejší, že i na tyto pozice je požadován minimálně výuční list. 

Jsem přesvědčený, že se mladým lidem nemají uzavírat cesty např. rušením nástavbových oborů. Spíše bych omezil to, ať si mladí dělají v denní formě druhý výuční list nebo druhou maturitu (v tomto případě bych souhlasil s tím, aby se na ně třeba již nevztahovala sleva na MHD. apod.) S překračováním doby studia bych byl opatrný - větší penalizace by měla hrozit, jen pokud mladí studium bezdůvodně přerušují či prodlužují. Studium v zahraničí či vážnou nemoc považuji za ospravedlnitelný důvod k prodloužení studia.         

Neměli bychom tvrdit, že některé lidi nepotřebujeme - objevují-li se taková tvrzení, pak se nelze divit tomu, že stále více (nejen mladých) lidí propadá sklíčenosti, úzkostem, depresím. Také se poté nelze divit tomu, že stále přibývá lidí se sebevražednými myšlenkami: Jak se asi mohou cítit lidé, kterým je neustále předhazováno, jak nejsou prospěšní pro společnost?

Nepodaří-li se někomu uspět u maturity, pak jde bezpochyby o bolestnou záležitost. Mnoha nástavbovým studentům se to bohužel stává, ale i přesto se domnívám, že zrušení nástavbových studií by ještě zvýšilo nezájem o učební obory. Mnozí rodiče nechtějí dávat své děti na učební obory, jelikož se obávají, že jejich děti budou navštěvovat školu s převážně velice problematickými spolužáky. Zrušení nástavbových studií by znamenalo navíc zvýšení motivace rodičů neposílat děti na učební obory, jelikož by byla omezena prostupnost vzdělávacím systémem. Mluví se sice o zavedení mistrovské zkoušky po třech letech praxe s možností pokračovat v professional college, ale zapomíná se na jednu podstatnou záležitost s tím související - absolventi netechnických učňovských oborů mají problém získat práci (a tím praxi), protože nemají praxi. U netechnických učňovských oborů se často požaduje pro přijetí na pracovní pozici praxe minimálně i 3, až 5 let. Nelze tedy zjistit, po kolika reálných letech by tedy vyučeným bylo skutečně umožněno vykonat mistrovskou zkoušku. 

Za problém v souvislosti s maturitami považuji předpoklad, že maturity dělají jen mladí lidé. Domnívám se, že by při sestavování maturitních testů a dalších maturitních zadání měl být brán zřetel na to, zda maturity budou vykonávat lidé z denní či dálkové formy studia. 

Mladí lidé a praxe? - To je opravdu kámen úrazu, ale omezování přístupu ke vzdělání opravdu nevnímám jako správné řešení. Jako částečné východisko bych vnímal větší spolupráci firem se školami v sekundárním i terciárním vzdělávání. Spolupráce s firmami by však neměla sekundární a terciární školství proměňovat ve školství nevzdělávací - tím chci vyjádřit své neztotožnění se se stále častěji prosazovanou myšlenkou o dokonalosti internetu, kde lze najít veškeré informace v domnění, že se vždy jedná o informace relevantní. Velkou výhodou, ale zároveň i velkou nevýhodou internetu je, že si na něj může přispívat kdokoliv a šířit tak kyberprostorem jakékoli informace, aniž by proběhly předchozí korektury. Knihy sice také mohou obsahovat i nerelevantní informace, avšak procházejí korekturami, úpravami, doplněnými a rozšířenými vydáními, a tak se domnívám, že při srovnávání informací z knih se lze dříve dobrat relevantního výsledku a správného úsudku o věrohodných informacích. Kniha by i přes větší spolupráci firem se školami měla zůstat ve školství dominantním médiem. To, zda se bude užívat její klasická tištěná forma či pro záda a obývající pokoje snesitelnější elektronická forma, bych už nechal na zvážení každého jednotlivce.        

Za dobré opatření v boji s nezaměstnaností mladých bych považoval zavedení povinných dvouletých stáží ihned po ukončení studia.

Pracovní pozice a plánování? - To považuji za absolutní nesmysl. Nikdy se nedá dopředu předvídat, jaké pracovní pozice budou žádané za 20 či 30 let. Jednou se tvrdí, že vyšší vzdělání = vyšší šance na trhu práce, jindy se tvrdí že nižší vzdělání = vyšší šance na trhu práce. V současnosti se nejvíce požadují profese s technickým zaměřením. Mnohá tradiční řemesla v důsledku robotizace a automatizace zanikají a jiná technická povolání díky těmto procesům zase vznikají. 

Dříve se povolání horníka považovalo za povolání, kde má člověk jistoty a perspektivu dlouhodobého zaměstnání. Dnes se začínají více prosazovat obnovitelné zdroje energie a zdá se, že klasickému rubání v dolech odzvonilo (Opět nechci nikoho zesměšnit! Horníky obdivuji za vykonávání drsné, tvrdé, životu nebezpečné a nedoceněné práce). Nelze tedy s jistotou předem odhadnout, zda za 30 let budou technické profese stále patřit k nejžádanějším. V současnosti patří k nejžádanějším oborům na trhu práce strojírenství, energetika a informatika. Velkou nevýhodou informatiky a energetiky je jejich závislost na elektřině, což znamená možnost změny trendů v budoucnosti. 

Často se také hovoří o tom, že by mladí lidé měli podnikat nebo pracovat na ŽL. Zapomíná se však, že aby člověk mohl rozjet živnost nebo podnikání, potřebuje základní kapitál. Kde ho má vzít?                     A také se zapomíná na to, že ne všichni lidé mají osobnostní předpoklady k tomu být vůdčími typy. Být podnikatelem či živnostníkem vyžaduje ostré lokty a schopnost rozkazovat, ale někteří lidé zkrátka nejsou takového naturelu. 

Závěrečné motto:  Přestaňme se smát konceptům celoživotního vzdělávání! Považujme vzdělávání za důležité! Snažme se, aby každý člověk měl určité penzum teoretických a praktických dovedností, které skutečně ovládá!  Lidé, važme si sebe navzájem, ať je naše profese, kvalifikace a sociální situace jakákoliv!