Já nejsem vzor všech ctností, ty nejsi vzorem všech ctností, on/ona/ono/ není vzorem všech ctností, my nejsme vzorem všech ctností, vy nejste vzorem všech ctností, oni nejsou vzorem všech ctností - shrnutě rečeno nikdo není vzorem všech ctností. Každý někdy udělá nějakou klukovinou, u ženského pohlaví (někdy něžného) holkovinu, prostě každý někdy "zazlobí" - ale, co znamená ono "zlobit?" Lze to nějak přesně definovat a blíže specifikovat a doplnit o příklady? - Spíše se vždy lze dostat na tenký led, protože i to "zlobení" má své důvody a není vždy dlážděno zlými úmysly. Pokud podle někoho zlobíme, pak si zasloužíme prý jenom brambory, šlupky od brambor nebo uhlí - cena uhlí sice momentálně klesá, ale pořád je to palivo - takže se může hodit, ceny brambor rostou, takže brambory se mohou také hodit a má-li někdo prasata, pak ani ty šlupky od brambor nejsou k zahození. Vánoce jsou tady - dříve svátky klidu a míru, ale dnes ve velmi mnoha případech - svátky úklidu a nákupního konzumního neklidného nákupu - všichni chceme mít krásné Vánoce a snad i prožít je v poklidu a já si opravdu myslím, že k tomu není zapotřebí dostat nejdražší dárky, přejíst se a zřídit se alkoholem. Lidé potřebují někdy vypnout, uvolnit se, být lidmi a ne roboty (jak je psáno i na jiném blogu), taky není nic špatného na tom, pokud se člověk v rozumných mezích občas napije alkoholu.  Není nic špatného na tom pochutnat si na dobrém jídle. Pokud se to však s tím jezením, pitím, ale třeba i nakupováním nebo uklízením přežene, pak se může stát, že se z Vánoc místo poklidných svátků stanou dříve či později noční můry. Chci tedy všem popřát, ať se jim nestane na Vánoce nic zlého, ať nemusí být sami, ať nejsou v nemocnici, ale ani jinak nemocní.  Také nám všem přeji, ať máme pochopení pro lidské nedostatky - protože všichni jsme jen prach, maso a kosti, jsme chybující, a někdy neuvědomělí, a tak je dobré umět se nad něčím povznést. Hodně lidí je dnes ve velmi tiživých situacích, a tak pro ně může být vánoční čas opravdu jen dobou větší psychické zátěže - obzvláště těmto lidem bych chtěl popřát, ať se z tíživých situací dostanou, a aby jim zase vysvitla radostná hvězda.        

Koukl jsem se do internetového slovníku spisovné češtiny na heslo život a tento internetový slovník interpretuje toto heslo buď jako soubor jevů charakteristických pro organickou přírodu (výměna látek a energií, rozmnožování, schopnost reagovat aj.) nebo poněkud zastarale šat nebo součást oděvu kryjící horní část těla, zvláště prsa a břicho. Zajímavé, jaká tajemství skrývá internetový slovník spisovné češtiny. Při zadání slůvka "šukat" lze být překvapen, že toto slovo může mít i v češtině stejný význam, jaký má v současné polštině, jenže zkusme říct někomu na ulici, že šukáme nějaké místo. V těch lepších případech nás potká smích, v horších rozhořčení, v ještě horších to můžeme schytat zprava, zleva a nebudu domýšlet, co nás může potkat v případech nejhorších či absolutně nejhorších. Život v dřívějších dobách zakrýval prsa a břicho a dnes toho život také mnoho skrývá.

Každý den odvahu - to je takové heslo důležité pro velikou masu lidí a i já potřebuji do mnohých dní odvahu. Vedle toho je heslo každý den odvahu mimo jiné také názvem jednoho černobílého filmu (1964), který jsem během tohoto víkendu zhlédl. Čekal jsem od tohoto filmu trochu více, avšak nijak světoborný mně nepřipadal, ale v době svého vzniku byl jistě odvážným počinem. Některé části filmu u mě vzbuzovali jen úsměv, ale bylo tam i vícero momentů spojených s čímsi, s čímž bývá v průběhu života snad každý člověk někdy konfrontován.

 Jsem rád, že konečně mohu napsat, že se jedna věc a velmi důležitá podařila, a že mohu konečně přebývat na krásném a výhodném místečku, avšak trápí mě administrativní záležitosti - nechápu, proč si ta naše civilizace musí tolik libovat v těch papírech. Jo, jenže fajn je pokud si mohu papíry zařídit sám a já potřebuji nutně, co nejdříve obdržet jeden papír, s nimž je to problematické, protože sekretářka toho pána je v nemocnici a nedostane-li se mně toho papíru, budu opět plakat a bědovat nad tím, že se zase nedaří, tak jak bych si přál - Ach, jak je nemám rád to papírování. Mohu říct, že po všech těch těžkostech už se mně začalo lépe dařit a ve své pověrčivosti jsem raději 3krát zaklepal na dřevo a doufám, že už jsem se konečně z toho kolotoče smůly vymanil. Jo, a našel jsem ta svá průkazová fota, na místě, kde by to snad nikoho nenapadlo hledat - nebylo to ani v kapse, ani v tašce. Nevyřeší-li se papír v kratičké době, budu to považovat za navrát ke kolotoči smůly. Vyřeší-li se papír brzy, pak budu šťastný a dám vědět. A ještě jsem měl problém se svým papírem, který jsem zaslal o měsíc později, než jsem měl, ale snad už je poslaný a akceptovaný - zase ta byrokracie. Doufám, že ten konec světa bude znamenat konec byrokratického civilizace - Civilizace naše nešťastná, prosím, umoudřeme se a papírujme méně, já jsem z toho papírování úplně vystresovaný. 

Roku 2010 šli lidé k volbám s elánem a nadějí, že volby mohou něco změnit. To, co se však od voleb 2010 událo však dalo za pravdu spíše skeptikům, kteří tvrdili, že "kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali".

V sobotu a neděli mě chytl kašel, což bylo pořád ještě příjemné, kašel sice rychle odezněl, ale chytlo mě něco mnohem horšího - rýma. Jak je nenávidím rýmu a opary! Rýma mě chytla v pondělí a to pěkně nepříjemná, nejhorší to bylo asi v úterý a středu, smrkal jsem a smrkal a smrkal a sotva jsem se vysmrkal, tak mně zase teklo z nosu. Až ve čtvrtek, tedy včera jsem začal

 Dnes napíšu jenom takový článek na odlehčení, složitého (pseudo)filozofování se dnes nedopustím. Mé virtuální "kámošce" jsem dnes napsal komentář, že si má vážit toho, že jí humor neopouští. Dnes se na nás řítí mnoho negativních zpráv, a tak se často ptáme, zda-li má to či ono smysl či upadáme do pokleslých nálad nebo rovnou do hluboké (možná už rovnou zimní) deprese. Dnes už se odborníkům podařilo dokázat, že nedostatek slunečního svitu prohlubuje úzkostné a depresivní stavy. Mě na zimě těší, že už tolik nedoráží ten odporný, poletující bodající hmyz. Více pozitiv už na té zimě asi nenajdu. Stav současné společnosti není dobrý, a tak oprávněně vznikají otázky, zda-li radikalizace a hnědnutí společnosti nepovede ke stejným důsledkům jako hospodářská krize třicátých let, ale doufám, že jsme se snad poučili z historie, a že většina si nebude přát, abychom tímto způsobem ztroskotali. Následující dny budou zřejmě náročné, ale bylo by dobré, kdyby nám zůstala alespoň ta špetka humoru, neboť i toho je zapotřebí. Humor je kořením života, a tak se nám snad podaří si jej občas okořenit. Proto jsem také v nadpisu uvedl ono motto: "Kéž nás humor neopouští".   A abych dodžel slovo, tak článek ukončím dobrými vtipy (pokud je již znáte, mrzí mě to, ale alespoň se jim můžete zasmát znovu). Vtip první: Přijde desetiletý Pepíček do restaurace a servírka se ho zeptá: Co si dáš? a Pepíček: "Pivo" a servírka se ho zeptá: "A džus by ti nestačil?" a Pepíček odpoví: "Ale ano, stačil, ale chybí mně 5 korun. Vtip druhý: Učitelka se ve škole zeptá: "Tak děti, kde se píše čárka?" a přihlásí se Jiříček a učitelka: "Ano, Jiříčku" a Jiříček odpoví: "Čárka se píše, když servírka přinese další pivo.

Nejvíc se mým přátelům líbí vtip o třech druzích prsou a penisu, který jsem kdysi četl u NewOld, ale vždy mě kritizují, že to povídám velmi rozvláčně a dlouho. Ale víte, jak je těžké si něco takového zapamatovat a ještě si rozpomenout, jak přesně to bylo? Naučit se nazpaměť nějakou báseň je mnohem snažší.