Pocta Brumíkovi!

 Tak jsem se včera v pozdních nočních hodinách dočetl, že nás opustil Brumík. Doufejme, že ne navždy. Já sice vůbec nevím, jak Brumík vypadá, nikdy jsem ho neviděl, ale i když jsem ho znal pouze z virtuálního světa byl mně velmi blízký. Tímto článkem mu chci vzdát poctu! Plně si jí zaslouží. Když jsem tady před rokem zhruba touto dobou předělal můj blog na přehled úzkostných výlevů, vždy pozitivní Brumík mě neopustil, ale snažil se, abych se i díky jeho komentářů od srdce zasmál. Včera ráno se mně něco hrubě nepovedlo a vím, že kdybych se o tom rozepsal a Brumík by tady byl, jistě by mně napsal něco podpůrného. S trochou nadsázky mohu říci, že Brumík se mnou byl v dobrém i zlém a já mu za to chci moc poděkovat. Brumíku, pokud na sebe ještě někdy narazíme, ať už  ve světě skutečném či virtuálním, budu poctěný tím, že se spolu opět setkáváme. Brumíku, ještě jednou ti chci vzdát poctu a moc ti poděkovat!