Rok 2010 a odcházení

Rok 2010 se chýlí ke svému konci, ale jde vycítit, že se chystá nějaký velký zvrat. Roku 2010 totiž odešlo mnoho lidí, které jsem znal po celý svůj život. Samozřejmě jim nebylo dvacet a jedna ta paní odešla nedávno v nedožitých 87 letech. Tato paní už na tom, ale byla opravdu velmi špatně. Neměla ponětí o sobě, okolí nepoznávala, její chování bylo přinejmenším podivné. Byla vždy takovou detektivkou, která měla o všem přehled a její energii jí mohl leckdo závidět, ale poslední dobou se už ta vitalita ztrácela a jenom konflikty s ní setrvávaly. Tato paní byla vždy konfliktní. 

Dochází-li ke zvratům, pak to znepokojuje, jelikož člověk nemůže tušit, kam tyto zvraty povedou. Ten zvrat, o kterém mluvím je vlastně pouhým generačním zvratem, který by měla každá generace předpokládat. Dnes už jsou tady nové předškolní děti, nové děti školou povinné a nové děti navštěvující gymnázia, střední školy a učební obory, a tak se lidé ve věku dvacet až třicet let ptají, zda ty dnešní děti si nedovolují příliš moc, jak moc se ta generace dnešních dětí školou povinných a generace těch, kteří se připravují k závěrečným učňovským zkouškám či maturitám přeměnila, a také si říká, jak ta generace, která má dnes 20-30 let bude vychovávat své děti, zda spíše liberálně či bude-li se již domnívat, že přílišná utrhnutí se ze řetězu není vhodné tolerovat, a také se vedle toho dotazuje, zda-li vůbec budou mít děti, když jsou dnes silně motivováni k tomu rodinu nemít.

Je třeba umět naslouchat, ale často lžeme, pokud tvrdíme, že to neumíme. Mnohdy totiž naslouchat nechceme a nechtít a neumět neznamená totéž. Je třeba se otevřít, a přemýšlet nad tím, kudy chceme směrovat a také je pravda, že všude existují bariéry, které se nám mohou snažit zabránit v dosažení námi chtěného směru, a že mnohé ty bariéry jsou vzhledem k stávajícím podmínkám neodstranitelné, ale i tak, se můžeme snažit ty bariéry omezit, což však vyžaduje i od nás, ať nejsme omezení. Jsme-li však neochotní naslouchat, pak pouze dokazujeme svou omezenost.

Svět se mění a 20 let znamená jednu generaci, takže se pod mýma nohama jedna generace ztrácí a druhá rodí a je otázkou, kam ta rodící se generace povede, a zda-li ta generace, která se dnes učí v mateřinkách Běží liška k táboru a ve školách čtení, psaní, sčítání, odčítání a násobilku, až přijde čas, nastolí lepší společnost či společnost daleko horší. Zatím by rozjímání nad tím však bylo pouhými spekulacemi vzhledem k tomu všemu, co se má stát, a co se může stát. Společnost každopádně potřebuje očistu od sobectví, bezohlednosti, chamtivosti a lhostejnosti, ale je otázka, kdy společnost k té očistě dospěje, a zda-li k ní vůbec dospěje.