I VLĺDNÝ SE OBČAS HNĚVÁ

Ahoj, můj blog není deníčkem - je spíše občasníkem. Na píše.cz působím od dubna 2009 pod pseudonymem Spytihněv Vlídný.  

Domnívám se, že každý člověk by měl mít vlastní filozofii, kterou si v průběhu života dále utváří a vyhodnocuje.  

blanch: Já tedy podle všech zpívat umím, ale vyloženě venku mezi lidmi si nezpívám, na to jsem moc ostýchavá.
Doma si často sednu ke kytaře nebo klávesům a hraju. My jsme dos tmuzikální rodina, naše rodinné oslavy se nesou v duchu hudby. Jeden hraje na kytaru, jeden na el.klávesy a ten, kdo na nic nehraje, hraje aspoň na lžičky nebo na hřeben nebo podobné "vynálezy" , takže mám praxi už ve všem , ale kytaru mám nejraději, už právě proto, že jsem se jako dítě na ni naučila hrát úplně sama, takže k ní mám citový vztah. Já si ráda prozpěvuju Nohavicovy písničky a taky Krylovky. To jsou jedny z nejkrásnějších textů.

Ale teda..kdy mě neodradí ani lidi kolem mě a kdy si opravdu začnu zpívat? To je když si pustím winamp a v něm mám symfonický metal..to je taková metalová opera..kde je to samý soprán, mezzisoprán a alt , já jsem kdysi chodila do pěveckého sboru, takže tohle "ječení" mě vždycky chytne a je mi jedno, kdo je kolem, začnu výt taky )
To mi pak doma celá rodina říká, jak mě zase slyšeli výt, že zpívám krásně, ale dlouho D
A když je u mě pár lidí, máme takovou noční párty, tak mi to taky nedá, kór když jsem trošku v limbu. Ale horší už na tom je, že oni zmlknou a začnou na mě koukat..no, to mě už pak trochu uzemní

Zpívat si je fajn věc, člověku to nabudí lepší náladu a hned je den hezčí