Spytihněv doporučuje knihy 6

 Útěky z bezpečí/dobrodružství duše - Richard Bach

 V úvodu autor informuje o tom, že jeho pravda se dlouho brousila. Zanícený, aby objevil smysl bytí jako chlapec podrobně zkoumal náboženství. Ve večerních kurzech studoval Aristotela, Descarta a Kanta. Při posledním kurzu propadl podivné sklíčenosti. Od kurzu čekal návod, který by ho provedl džunglemi. Organizovaná náboženství mu připadala jako rozhoupané mosty, které při prvním tlaku prasknou.

Při procházení kapitolami Richard Bach dává podrobně znát své poznání a četba této knihy není příliš snadná, protože se částečně dotýká filozofických otázek. Pro zajímavost výběr zajímavých myšlenek z ní:

"Otevřel jsem knihu a očima přelétl obsah.

Rodina, Škola, Studie, Zaměstnání, Peníze, Povinnosti, Závazky, Služby, Zájem o druhé. V tomhle duchu to pokračovalo dál, dvě stránky drobného tisku jen pro označení kapitol. Jestli má Dicky nějaké potíže s usínáním, pomyslel jsem si, brzy se jich zbaví.                                                                                   

Namátkou jsem otevřel knihu. Důležitou součástí vašeho pracovního prostředí je zajištění výhodného zaměstnání. Výhodné podmínky pro odchod do důchodu jsou stejně tak dobré jako vyšší plat a automatická úprava životních nákladů se rovná penězům uloženým v bance,

Brr, pomyslel jsem si. A co takhle najít něco, co vás baví, a udělat z toho své zaměstnání."

                                                                                              V podobném duchu je napsaná celá kniha. Je dost náročná, ale zároveň i dost zajímavá. 

Já o koze, on o voze - Simona Monyová

Knihy Simony Monyové někteří z vás označí za lacinou, ženskou literaturu. Někteří budou ve svém hodnocení ještě tvrdší a označí její knihy rovnou za vzor brakové literatury. Já se vždy bál, že jsem snad jediný muž, co něco podobného čte, ale uklidnilo a potěšilo mě, když jsem narazil na jednoho staršího muže, který se nestyděl přiznat, že čte Javořickou. (Pozn. já nic od Javořické nečetl). Javořická má ovšem styl značně odlišný, než Monyová, domnívám se. Ať si myslíte o knihách Monyové cokoliv, tak je bez ohledu na vaše třeba i velmi negativní názory úspěšnou českou spisovatelkou. Dospěl jsem k tomuto přesvědčení na základě toho, že najít v knihovně jen jednu jedinou knihu od Monyové je vždy velmi náročné, jelikož drtivá většina knih od Monyové je vypůjčená,  a to i tehdy, je-li tam její titul vícekrát. Já o koze, on o voze je kniha, kde se zasmějete nad autorčiným humorným pojednáním o manželství a partnerství či jste-li literární kritik, pak se rozčilíte, jak může někdo vůbec v knize rozebírat takové hloupé banality jako je dohadování se nad sledováním nějakého programu v televizi či o tom, jak by muži měli řídit vůči ženám poněkud ohleduplněji.

Legenda o Kožešince 1-3 - Isobelle Carmody

Tři knihy o Kožešince jsou nádherným čtením určeném pro děti ve věku 6-12 let a myslím si, že u této knihy není důvod k obavám před nevhodností pro děti. Jediným problémem by mohlo být nepochopení hlubších filozofických záležitostí těchto knih. Tyto knihy jistě mohou potěšit i dospělé čtenáře. Kožešinka se stará o nemocná zvířátka, jimž lidé způsobili nějaká zranění. Kožešinka se divila tomu, že však zvířata často mluví o lidech hezky, když viděla, že jim způsobují utrpení, když se však vydávala na své dobrodružné výpravy zjistila, že všichni lidé nejsou zlí. Kožešinka byla zvláštním tvorem, jelikož byla napůl elfkou a napůl trolkou. Obávala se, aby se v ní nevzbouřila trollí krev, když trollí krev byla plná zla. Kožešinka chránila kouzlo země a našla si i pár vděčných pomocníků, jelikož jim dříve pomohla léčit jejich bolesti. Na svých cestách zažila mnoho dobrodružství a mnohdy šlo o hodně. Uchránit kouzlo země nebylo jednoduchým úkolem. Svými radami pomáhala Kožešince moudrá sova, která měla schopnost vidět o něco dál, než ostatní.

Miroslav Švandrlík - Doktor od Jezera hrochů

Doktor Čeněk Dobešek je velice obětavý doktor, ale musí čelit úkladům Zuzany a Marie Košvancové, kterým se nakonec podaří dostat ho do Afriky. Čeněk Dobešek pochopitelně netouží po tom, aby léčil v Africe a má dost velkou fobii a to také z létání. Podaří se ho však ožrat, přenést i přes jeho výšku na letiště a nakonec i přes problémy dostat do letadla. Velkou část letu prospí, ale při probuzení začne tanec. Nakonec však znovu usne a vystoupí v cílové stanici. Starý Dobešek byl proti tomu, aby jeho syn letěl do Afriky, protože syna neživil proto, ať ho sežerou lidožrouti. Doktor Dobešek  sic nebyl sežrán lidožrouty, ale kousla jej úžovka, ale vzhledem k tomu, že se domníval, že ho uštkla jedovatá mamba, tak si uřízl kus svého zadku.