Modlitba pro Martu

Ještě před pár měsíci bych si plně neuvědomoval, jak aktuální a naléhavá jsou slova této písně. Poslech zpravodajství u mě poslední dobou vyvolává silné pocity úzkosti, až deprese. V televizním pořadu, kde se věští, říkala jedna z tzv. věštkyň, že prý v posledních dvou letech na zem padá spousta lásky, a že ta láska padá tak intenzivně, že to někteří nedovedou unést. Slyším-li zprávy, tak se mně bohužel nezdá, že by s tím snášením se obrovského množství lásky na zem měla pravdu.

Jsem rád, že jsem první čtvrtstoletí svého života mohl prožít v zemi, kde nebyla válka. V zemi, kde jsem nebyl nucen, abych někoho zabíjel. Doufám, že tomu tak zůstane i v druhém čtvrtstoletí či případně dalších čtvrtstoletích mého života. Chybou nás lidí (někdy i včetně mě) je, že se necháváme vyprovokovat. 

Nechat se vyprovokovat znamená podlehnout negativním vášním, jakými jsou např. závist, zloba, svár a touha mstít se. I dnes je třeba prosit, ať zloba, závist, svár i touhy po pomstě již pominou! Lze tomu i trochu pomoci - vyžaduje to, abychom si nevytvářeli falešné nepřítele - odpustit někdy lze jen stěží, ale už to, že se nebudeme snažit o pomstu za skutečnou nebo domnělou křivdu, může zabránit mnohému neštěstí. Snaha potrestat velké společenství kvůli domnělým či skutečným křivdám jenom malé části onoho společenství, může vést k tomu, že trestem budou zasaženi i ti, kteří se nikdy nikomu ukřivdit nesnažili. 

Jsem smutný z lidí propagujících filozofický světonázor, že válek je potřeba, aby nebyl hladomor. Jenže skutečnost je jiná, jelikož právě válka často způsobuje hladomor, neboť v době válek upadá zemědělství, neobdělávají se pole a neseje se ječmen.

Svár, zloba, závist, a zášť, ať už pominou!  Ať ve všech lidských srdcích (včetně toho mého) pominou!