Spytihnev-vlidny | Morituri te salutant

Kolik mám ještě dní, než-li přijde ten poslední? Klást si dennodenně tuto otázku je poněkud depresivní, avšak hodně lidí si jí zřejmě někdy položí. Dnes se zdá býti tato otázka opět velmi naléhavou a aktuální. "Morituri te salutant" se obvykle překládá takto: "na smrt jdoucí Tě zdraví" a část české populace (nelze to přesně určit na procenta) si přeje, aby se tímto pozdravem začalo opět zdravit hodně lidí v zemi české. Už opět si přejeme hnát lidi do války a už opět z mnohých úst zní, že střelba samopaly se děje ve jménu humanity. Část české populace si přeje, ať muži i ženy především ve věku 18 - 30 let musejí zbytečně umírat. Jenže je škoda každého lidského života a obzvláště mladého života. Je zapotřebí, aby více rozhodovacích pravomocí měli ženy - matky, protože lze předpokládat, že ženy-matky ve velké většině nebudou hnát své děti vstříc smrti. 

Já osobně si nepřeji revoluci ani povstání, protože dobré ideály "rovnosti, volnosti, a bratrství" se často změní ve zbytečné prolévání mnoha krve. A domnívám se, že by bylo spravedlivé, kdyby ty, jenž provolávají "válku, válku, boj, boj, boj, boj" stihla Bílá nemoc. Mrzí mě, že jsme neochotní poučit se, a že i přes historické zkušenosti věříme tomu, že násilí a zabíjení muže něco vyřešit. Už v řecké mytologii předpovídala věštkyně Kassandra ponurý konec války, ale byla to žena, a tak jí žádný násilnický muž nechtěl naslouchat. 

Prostředí, kde je člověk nucen, aby používal zbraně, je prostředím, kde má člověk možnost použít zbraň proti sobě. Každého lidského života je škoda, ale zároveň je také lépe nechat se zabít, než-li někoho zabít. 

Jsem smutný z toho, že část české populace se domnívá, že vraždit jménem rodné země, je projevem vlastenectví. Já se domnívám, že lásku k vlasti lze prezentovat i jinými způsoby, než-li se zbraní v ruce. Nějaký bližší citový vztah ke své rodné zemi (vlasti, domovině) si dle mého názoru člověk uvědomí teprve tehdy, když se na delší dobu ocitne v cizině. Tehdy si řekne - tu svou rodnou zemi mám velice rád a to i přes všechno to, s čímž  mám problém se ztotožnit. Nějaké dřívější úvahy o emigraci se poté zdají býti liché, protože každá země světa má svá pozitivní i negativní zákoutí.

Přeje-li si někdo, aby se zlepšila fyzická kondice obyvatelstva, pak určitě existují i lepší způsoby, jak toho docílit, než-li se zbraněmi v rukou. Za rozumnou bych považoval povinou službu u hasičů. Každý by se tam naučil následující:  -jak poskytovat první pomoc, - jak předcházet požárům, a jak řešit požáry již vzniklé, - jak efektivně pomáhat při katastrofách typů povodní, atp. Bylo by to zcela jistě přínosnější, než se učit, jak správně zabíjet.    

Važme si každého mladého (mužského i ženského) života, protože se zdá býti oprávněnou obava z toho, že lidé především ve věku 18 - 30 let budou v zástupech chodit na smrt a tudíž se nebude třeba divit tomu, budou-li se vzájemně zdravit slovy: "Jdoucí na smrt Tě zdraví".