Do roku 2014!

Otevřel se nový rok 2014. Někomu se bude dařit lépe, někomu hůře. Někdo jde do roku 2014 s předsevzetími, někdo bez předsevzetí. Tož, to takové obecné řeči. Co mě čeká v roce 2014? Mnoho dramatického, ale ať už to bude jakkoliv dramatické, až pohádkově doufám, že to nakonec skončí všechno dobře, a že každý konec přinese nový šťastný začátek.

Zavřou-li se jedny dveře, mohou se otevřít jiné. Člověk je nedokonalý, a tak se nedokáže vždy se vším správně vyrovnat, ale s odstupem času vždy přijde na to, kdo to s ním myslel dobře či špatně, a zda-li jeho činy, byly správné nebo nesprávné.  V roce 2014 by mně slušelo, abych se dokázal nad mnohým lépe povznést, a abych si vždy uvědomoval, že mně samotnému by nebylo příjemné, kdyby mně pořád někdo předhazoval nějaké mé nedokonalosti, a tak se budu snažit se nad mnohým více povznášet a nikomu nepředhazovat, jak je nedokonalý. Je samozřejmé, že nad něčím nejde jen tak mávnout rukou, protože některá bolest může přetrvávat i dlouhé roky, ale pořád někomu připomínat kdejakou blbinu je minimálně hrubě nedospělé.

Četl jsem tak před týdnem někde na internetu, jak v jednom plzeňském klubu byly (údajně nezletilé) holky, které si nechávaly polít tričko a ještě se při tom nechali fotit, protože jejich fotky jsou na oficiálních facebookových stránkách klubu. V komentářích to jen sršelo moralizujícími komentáři a kritikou toho, jak jsou strašně hloupé, když se ukazují nahé, a že jejich rodiče snad už jsou počítačově gramotní a měli by si ty svá dítka seřezat. Já si teda upřímně myslím, že to s tou erotikou nebylo nijak přehnané, protože na koupalištích nebo někde u řeky nebo v létě na jakémkoliv plácku lze vidět ženy i muže svlečené jen do spodního prádla, takže je tam erotiky daleko více, než na oněch facebookových fotkách, a mě upřímně ta letní erotika vůbec nepohoršuje – daleko více mě pohoršují ti, kteří se pořád nad něčím pohoršují. V poslední době se všeobecně nějak zase hodně mluví o dobrých mravech, etice, morálce a morálních autoritách a já tak nedávno přemýšlel nad tím, kdo to vlastně je ta morální autorita a dospěl jsem k tomuto závěru: "Jako morální autority vnímám ty, kteří neškatulkují, nesoudí, neodsuzují a nemají černobílé vidění" – já osobně mám tendence obzvláště k tomu černobílému vidění, ale sklouzávám i k tomu ostatnímu, a tak sebe samotného za morální autoritu nepovažuji.  

Evangelium – to je úžasný příběh odpuštění. Chci, ať mně lidé mé nedokonalosti odpouští, ale někdy mám i já s tímtéž problém – jakožto člověk, který není tou morální autoritou si někdy taky škatulkuji a říkám si – drbny, postpuberťáci, darebové, lumpové – namísto toho, abych si vždy uvědomoval, že i já mám své chyby a uvědomil si, že, ať se pod drobnohledem mého vnímání lidé chovají "sebepitoměji",  tak vždy k tomu, jak se chovají, mají nějaký důvod. Do  roku 2014 si dále přeji, abych měl pro lidi větší cit a lepší pochopení.

Teď zpátky k tomu seřezání – mentalitou mnoha lidí je, že všechno mají hned vyřešeno, hned mají ve všem jasno, ctí presumpci viny – hned ví, kdo je padouch, a kdo hrdina, aniž by měli důkazy a taky se těší na potrestání domnělého i skutečného padoucha – zavřít, zabít, pověsit, ztrestat – a toto se často vnímá jako správné řešení a na mém blogu lze bohužel jistě dohledat články podobné mentality. Je dost Čechů, kteří vidí řešení v ztrestání, ale otázka zní, proč se pořád dějí nepravosti, když zavíráme a někdy bychom se neštítili ani zabít. Neměli bychom se spíše snažit, aby se ty nepravosti neopakovali? Teď trochu zabrousím do politiky – domnívám se, že obecné referendum bez výjimek do české společnosti nepatří. Většina lidí v Česku schvaluje třeba trest smrti nebo eutanazii  - a já osobně se něčeho takového velice obávám, protože, ať je tohle sebelépe ošetřeno, tak je tady vždy veliké riziko zneužití. A tak trest smrti může být zneužit pro likvidaci neoblíbených osob. A eutanazie zase může být také vždy zneužitá k tomu, aby se ušetřilo na léčbě pacientů. Do roku 2014 si dále přeji, abychom si my lidé všichni stále více uvědomovali, že lidský život má větší hodnotu, než peníze.

Já, člověk se svými silnými i slabými stránkami jsem toho dnes napsal hodně. Určitě nejsem na úrovni Siddhárthy Gautamy nebo Ježíše Krista, abych dokázal všechny, a za všech okolností milovat.  Každopádně si, ale mohu přát, abych v tom roce 2014 odbourával své předsudky, a abych vždy vše dostatečně promýšlel. To ovšem neznamená, že nikdy emoce nezvítězí. Bylo by divné, kdyby se člověk nikdy nenaštval. Naštvanost – to je emoce a pod vlivem emocí člověk často jedná iracionálně, ale i to, jakými emocemi je člověk zaplaven, má vždy někde své kořeny.

Nikomu nemohu slíbit a garantovat, že se mu v roce 2014 vše podaří a stejně tak, ani mně nemůže být garantováno, že se mně vše v roce 2014 podaří. Do roku 2014 nám všem však mohu popřát, abychom měli, co nejméně důvodů k smutkům, žalům, lítosti a naštvanosti.