Nenechejme se znechutit a vytrvejme...

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře... Za našich mladejch let bejval svět jako květ.... Bejvávalo, bejvávalo dobře.... - Velmi starý popěvek, ale značí to, že zřejmě mnoho lidí rádo zpětně vzpomíná (vzpomínalo) na svá mladá léta a je jenom dobře, pokud má člověk na mládí dobré vzpomínky. Během pár kratičkých let pozemského života se mnohé podaří a mnohé nikoliv, ale je dobře, pokud lze některé věci přejít s úsměvem a mávnutím ruky a říci si, ale však i se mnou samotným to nebývalo vždy lehké a rozpomenout se na to hezké. Jak zřejmě víte, započala již druhá  polovina čehosi odvážného a já doufám, že tu druhou polovinu prožiji dosyta a spokojena, protože ta první i přes všechny pozitivní zážitky byla z veliké části poněkud nešťastná a doufám, že ta druhá polovina bude skýtat pouze nepříjemnosti, o nichž již předem vím a to vysoké administrativní záležitosti kladené na mou hlavu.

Teď již to ale snad nebudu mít, až tak nelehké, když se vyskytne nějaké nesnáz, protože 1.4. dorazil kamarád a tak, už tady nejsem sám. No, ale má ty počátky snazší, než já, protože mu mohu ukázat, kde co nalezne, a mohu ho seznámit s lidmi, s nimiž se já seznámil, jenže já na počátku dorazil zcela sám a v podstatě nevěděl kudy, kam, ale měl jsem i štěstí na lidi, kteří dovedli nasměrovat.  Kamarád je mně asi 11 km vzdálený, ale to vůbec nevadí, protože předtím byl vzdálený asi 1200 km.

Teď ještě zpět k těm administrativním molochům. Kamarád šel na úřad a já ho jistě značně zneklidnil tím, jak jsem mu neustále říkal, že úřady jsou velice nebezpečné a popřál mu, aby mu na úřadu nezkazili náladu. Bohudík měl štěstí a paní, se kterou na úřadě komunikoval byla prý milá a usměvavá. Já mu to jen přeji, protože já mám s úřady negativní zkušenosti, a někdy si říkám, že byrokrat není povolání, ale diagnóza.

Tak, a teď krátce má vyjádření k některým českým aktuálním i méně aktuálním zprávám:

- přemýšlel jsem nad tím, podle jakého klíče se v Česku volil prvně prezident přímo a dospěl jsem k závěru, že mnoho volitelů se rozhodovalo podle toho, kdo má nejlepší bonmoty. Lidi, kteří se rozhodovali podle politického přesvědčení bylo málo, protože politikům už stejně téměř nikdo nevěří, a tak když už je politika k pláči a na zvracení, tak hodně lidí chtělo, aby se jim od těchto nežádoucích jevů občas ulevilo a mohli se i zasmát, takže v prvním kole získali celkově nejvíce hlasů ti, jenž umí zaperlit bonmoty, u nichž nezřídka nechybí trocha vulgarity, ať jde o bonmoty jednoho nebo druhého pána. No, ale lidé se rozhodli, že chtějí o něco peprnější bonmoty a dopadlo to ve prospěch daleko ráznějších bonmotů.

-  jedna kandidátka na prezidentský úřad byla podrobena kritice kvůli toho, že je politikou nepolíbená, ačkoliv byla čtyři roky poslankyní a je smutné, že pokud je v Česku nějaký politik (politička) nepolíben/á skandály po dobu výkonu mandátu v poslanecké sněmovně, pak si ho většina Čechů nezapamatuje a vykřikuje cosi o jeho nepolíbenosti politikou.

- v Česku byla vyvěšena vlajka EU a křičelo se hanba. Evropská unie sice má své nedostatky, ale bez ní by to bylo jedině horší, obzvláště v České republice, která významně využívá výhody blízkosti německých hranic. A této výhody by se bez Evropské unie využívalo mnohem hůře a já osobně jsem přesvědčen o tom, že kdyby ČR vystoupila z EU, tak by v ČR nezaměstnanost stoupala mnohem razantněji a rychleji, než doposud, a že kdyby ČR opravdu vystoupila z EU, tak by se křičelo hanba mnohem hlasitěji. Mnozí evropští byrokraté a politici jsou silně nedůvěryhodní, to bohužel, ale Evropská unie je dobrá myšlenka, byť jí nedůvěryhodní evropští politici a byrokraté bohužel špiní pověst. 

- Při inauguraci MZ tleskali politici jenom jeho již všední kritice novinářů. Toto považuji za velmi negativní a varovný signál. Je sice pravda, že česká média nepracují zrovna nejkvalitněji a považuji za smutné, pokud se v novinách označovaných jako seriózní vyskytuje celá řada pravopisných, gramatických a stylistických chyb. Můj blog češtinářsky sice určitě není na výbornou hlavně v stylistické rovině, nicméně já nejsem profesionální novinář. Byť česká média mají své nedostatky, jsem rád, že v Česku existují různě orientované "deníky", ať už v tištěné nebo internetové podobě. Média, k tomu sice mají jenom omezený prostor, ale přeci jenom mohou upozornit na některé podivuhodné okolnosti a je pravda, že ne všechny zprávy vždy musí být pravdivé, ale čím více médií tím lépe, protože o to větší pluralita názorů a pohledů a také lepší šance udělat si jasný závěr nebo "závěřečnit" si jasnou pochybnost.

- Poslední dobou se množí zprávy o kybernetových útocích. Já se domnívám, že však mají souvislost s politikou, ať už tomu činí samotní politici nebo ti,  kteří jimi tahají za nitky. Cílem kybernetických útoků je dle mého názoru snaha o větší kontrolu a dohled nad internetem, čehož by se mohlo snadno docílit pomocí uzákonění norem na větší ochranu internetových uživatelů. To, že můj názor není paranoidní mohu doložit následující citací slov jednoho českého politika: "Musíme se vážně zabývat otázkou médií, nemyslím ani tak tištěná, ale spíše internet, který se stává vážnou hrozbou demokracie....". Těmto slovům se ostatně také bohužel tleskalo.  

Co se týče politiky jako celku, tak nemohu říci, že by politika byla muška jenom zlatá, ale politika je bohužel spíše mrška jenom uhelnatá.

A na závěr jako obvykle zcela odbočím. Lidé často mají své touhy a hledají možnosti, jak je uskutečnit. Druzí se jim často smějí i s tím, jací jsou to naivové, a už předem prorokují, zda s tím či oním mají či nemají šance na úspěch, ale v mailové schránce se vám již před pár lety beztak objevila prezentace, z níž budu citovat následující: "Neberte lidem jejich sny, třeba jsou to jediné, co mají."  Nechat se odradit a znechutit je snadné, ale mnohem těžší je vytrvat a nenechat se odradit, pokud se sen zdá na hony vzdálený. A všem nám přeji, ať dovedeme prostě jít i za těmi svými sny a touhami, které se nám zdají neuskutečnitelné. Kolikrát pochodil Richard Bach s neúspěchem, ale vytrval a nakonec mu přece vydali tak nádherné dílo jako Jonathan Livingston Racek. Kolik století museli bojovat ženy o svá práva (ačkoliv je pravda, že v mnoha zemích světa pořád ještě těžko vydobývají své místo na slunci) a přece se jim to vyplatilo. Zakončím tedy tento článek poetickým přáním: "Nenechejme se znechutit a vytrvejme..."