Parafrázovaný Labyrint světa a ráj srdce 13

Kapitola 13.

Poutník se dívá na Bratrstvo růžového kříže

A na dalším místě zaslechnu hlas trubky, a když se ohlédnu, vidím sedět někoho na koni a svolávat filozofy. Když se filozofové odevšad valili, začal vytrubovat o nedokonalosti svobodných umění a celé filozofie. A jak někteří slavní, Bohem k tomu vyvoleni všechny ty nedostatky již prozkoumali, a kterak lidskou moudrost doplnili a přivedli jí na nejvyšší stupeň, kde byla před vyhnáním z ráje. Zlato dělat, že prý je pro nich úplná maličkost, a že je jim již odkrytá celá podstata a přirozenost, a že chtějí-li někomu odnítit nebo dát formu, mohou podle libosti. Jazykům všech národů prý rozumí a vědí vše, co se děje po veškrém okrsku zemském i novém a umějí spolu rozmlouvat, i kdyby si byli vzdáleni tisíce mil.  Kámen mudrců, že mají, kterým všechny nemoci a zranění dokonale hojí a dlouhověkost zajišťují. Hugo Alverda, jejich představený má již 562 let a jeho vrstevníků již není mnoho. A ač se po tolik set let tajili, jak pracují v napravování filozofie (sedm jich bylo), nyní se již tajit nechtějí, jelikož je vše dokonale připraveno a v širém světě nastává reformace, ohlašují se zcela zjevně, jsou připraveni s každým jednotlivcem, o němž shledají, že se k tomu hodí, sdělit mu svá drahá tajemství. Ohlásí-li se jim kdo v jakéhokoliv jazyku či národa, nebude zanechán žádný bez laskavé odpovědi. Bude-li k tomu někdo nevhodný, který by to žádal z lakomství nebo všetečnosti, ten se nedočká ani nejmenší odpovědi.

Když to ten posel pověděl, zmizel a když se já po těch učencích díval, vidím, že téměr všichni jsou těmi novinkami zděšeni. Dávají dohromady hlavy a jedni o tom šeptem a druzí hlasitě vynášejí úsudky. Takže já, tady i tam přistoupím a poslouchám: "Jedni narámně plesali a od radosti nevěděli, kam se podít. Litovali svých předků, kterým se za jejich života o něčem takovém ani nesnilo a radovali se, že jim se dostává dokonalé filozofie. Nebudou již se mýlit, mít nedostatek, nepohltí je žádná nemoc, nezšediví a každý bude moci žít tolik set let, jak se mu jen zamane. A pořád opětovali: "Budiž blahoslaven náš věk". Když jsem slyšel takové řeči, také já se začal radovat v naději, že i mně se dostane toho, na co se oni tady těší. Spatřil jsem však i ty, kteří v hlubokém zamyšlení nad tím byli spíše skeptičtí. Byli by rádi, kdyby byla pravda to, co slyšeli, ale zdáli se jim ty věci zatemnělé a převyšující kapacitu lidského rozumu. Další byli pevně přesvědčeni, že to, co jim bylo řečeno je bohapustý podvod. Jsou-li na světě tolik set let, proč se nezjevili dříve. Jsou-li si jistí svými věcmi, proč nevystoupí směle na světlo místo hvízdání odkudsi z koutku ve tmě jako netopýři? Filozofie je dobře ustavená a reformaci nepotřebuje a dají-li si jí z rukou vyrazit, nebudou mít žádné. Jiní šli ještě dál, nadávali jim a vyhlašovali, že jsou to věštci, čarodějové a vtělení ďáblové.

Na tom místě byl šílený hluk a téměř každý byl zapálen, aby došel jejich žádosti. Nemálo se rozhodlo jim napsat (jedni tajně, jedni zjevně) a psaní odeslat a věřili, že konečně také budou přijati do spolku. Ale viděl jsem, že každému se jeho psaní bez odpovědí vrátilo a veselá naděje se obracela v tesknost a posmívali se jim ti, kteří jim hned nevěřili. Někteří psali podruhé, potřetí, počtvrté i víceré, prosíce s největší hloubkou a pokorou všechna božstva věd i umění, aby nezdržovali jejich duše, které jsou žádostivé po umění. Někteří netrpěliví odkladu sami běhali osobně od jednoho kraje světa k druhému a naříkali na své neštěstí, že nemohou nalézt těch štastných lidí. Jeden tomu připisoval za vinu, že toho není hoden. Druhý to připisoval nevlídnosti těch šťastných. Odtud si jeden zoufal a druhý se ohlédnul a hledal nových cest, na kterých by je mohl vyslídit, avšak znovu se trápil. Mně samotnému už bylo teskno, že se nemohu dočkat samého konce.

Vtom opět začne jakési troubení, za jehož zvukem mnozí běží i já spatřím kohosi, kdo rozkládá krám a lidem nabízí spatření a koupi předivných tajemství, která prý jsou vzatá z pokladů nové filozofie a učiní zadost všem lačnícím po tajné moudrosti. A propukla radost, že se Bratrstvo růžového kříže rozhodlo zjevně a stědře ukázat své poklady, přistupovali a kupovali mnozí. Vše, co se prodávalo bylo zavinuté v škatulích, které byli malované a zdobené všelijakými pěknými nápisy: Brána moudrosti, Tvrz vědy, Učiliště veškerenstva, Dobro makrokosmu i mikrokosmu, Souzvuk obojího světa, O křesťanské tajné nauce, Jeskyně přírody, Hrad prvotní hmoty, O božské magii, Trojnásobná trojice obecná, Vítězná pyramida, Aleluja a další...  .  Každému pak, kdo kupoval bylo zapovězeno, aby to otevíral. Neboť ta tajná moudrost má takovou moc, že působí pronikáním a kdyby se otevřela, vypáchla by. Nicméně někteří všetečnější se neudželi a otevřeli a nalezli své škatule zcela prázdné a ukazovali jiným - ti, pak také každý svou otevírali a žádný nic nenašel. I křičeli: "Podvod!, Podvod!" a zuřivě s tím člověkem mluvili, ale on, ať se upokojí, že tou nejtajnější tajností právě je, že ty věci jsou nespatřitelné všem mimo syny vědy a on přece nemůže za to, že se synem vědy stává jen jeden z tisíce.

Větší část lidí se tím nechala uchlácholit, on zatím zmizel a diváci se rozcházeli s rozličnými náladami, a když se z nich někdo ptal, jestli se někdo těch nových tajností doptal či nedoptal, doposavad nic nemohou zvědět. Vím tolik, že pak všechno jaksi utichalo, a ty které jsem prvně viděl nejvíce pobíhat, jsem poté viděl sedět ledaskde v koutech jako se zamčenými ústy: Buď že je připustili k tajnostem (jak si někteří domýšleli) museli dodržet přísahu mlčenlivostí anebo (jak se mně mimo brýle hledícímu zdálo) se hanbili za svou naději a vynaloženou práci. A já svým průvodcům řekl: "A co má vzejít z toho všeho nic?" "Ach mé naděje! Já tady viděl takové slibné věci a těšil se, že tady najdu pastvu příhodnou mé mysli." Odpověděl tlumočník: "Kdo ví, ještě se to může dostavit, snad oni vědí, ve které hodině se mají zjevit." Řekl jsem: :"Mám na to snad čekat? Neviděl jsem jedinenenečkého příkladu, že by se to komu zdařilo a to mezi tolika tisíci učenějšími. Už na to tady nechci déle čekat. Pojďme odtud."