Bilanční článek

Život není epizoda z animovaného seriálu. V animovaném seriálu se řeší různé věci, ale jeho hrdinové se nemění, mají stále též vlastnosti, týž výšku, týž věk a ve své podstatě se vlastně nevyvíjejí. U animovaných postav dochází k různým situacím, ale není obvykle, ať rostou, ať poznáváme, jak se mění s věkem atd..., a když vyrosteme my, pak si můžeme říci např. sledoval jsem jednu animovanou rodinku před deseti lety, a teď po deseti letech jí sleduji zase a nestačím se divit, jak se to všechno rychle seběhlo, ale začínám ten animáč třeba vnímat trochu jinak, a už mně ani nepřipadá humorný, ale považuji ho za velmi vážný a velmi propracovaný, obsahující velmi obratně mířenou kritiku, což ani nemusí všem docvaknout, neboť mnohé je ukryto tzv. mezi řádky. Kdo si toho však ani po letech nevšimne, může jeden a týž animáč vnímat jen jako humor. Epizody z animovaného seriálu prožijí stejně jako lidé mnoho situací, ale jejich charakterové vlastnosti, hmotnost, výška, věk a další typické rysy se nijak významně neobměnují, kdežto člověk se vyvíjí nepřetržitě.

Říkejte si, co chcete, ale domnívám se, že čtvrt století je dlouhá doba, během níž se toho mnoho změní. A za tu dobu už člověk nasbírá nějaké zkušenosti, proběhnou u něj nějaké ty fyziologické procesy, ustálí se na nějaké výšce a dle svého životního stylu a rychlosti metabolismu a dalších faktorů se jeho hmotnost zvyšuje či snižuje. Promění se však za takovou dobu i podmínky, v nichž žije a obvykle i jeho náhled na svět. Někdy se říkává, že člověk se nemění a principiálně zůstává stejný. Já s tímto nesouhlasím a domnívám se, že se najde i něco, co se u člověka nemění, avšak domnívám se, že v celku se lidé vyvíjí, a žádný člověk není dnes tím člověkem, kterým byl před dvěma, pěti, sedmi nebo deseti lety a domnívám se, že je tomu tak dobře.

Čtvrt století je dlouhá doba, i když půl století, třičtvrtě století nebo rovnou celé století jsou dobou výrazně delší, avšak jsou lidé, kteří se nedožijí ani toho čtvrt století a je to velmi smutné, když někdo umírá mladý a ještě smutnější je, pokud umírá mladý ze své vlastní hlouposti a ještě smutnější je pokud umře mladý člověk kvůli hlouposti jiných a spáchá sebevraždu - myslím si, že mladý člověk obvykle pachá sebevraždu kvůli hlouposti jiných, neboť právě ti jiní mu neukázali, že za ním stojí, že přes všechny těžkosti se dá znovu vstát a odrazit se ode dna. Že byť v životě není všechno momentálně tak, jak by si to člověk přál, tak nikdy není všem dnům konec, ale ono se to lehce píše, ale mnozí lidé si často neuvědomí, jak se pod mnoha tvrdými maskami mladých lidí skrývají často velmi jemné slupky, a pak když mladí lidé cítí, že je jimi pohrdáno může se nakonec stát, že život nebudou považovat za dar.

Někdy je třeba říci chyb bylo víc a umět si přiznat i ty své. Nakonec je však dobře, že se člověk někdy mýlí a chybuje, neboť nebylo-li by tomu tak, pak by nebylo ani možné, aby se člověk rozvíjel.

Člověk se často trápí tím, co udělal špatně, ale je třeba si říci: "Co už se stalo, prostě nezměníš", a umět se z toho poučit. A také je důležité mít pochopení pro druhé a umět si říci, že i oni by některé věci rádi změnili, jenže to nejde, a pokud to jde, tak se umět přes některé věci přenést a dovést odpustit. Nikomu by nemělo být bráněno v tom, aby dostal další šanci, jenže někdy jsou na lidech zanechány i takové šrámy, přes které se nelze jednoduše přenést.

Čtvrt století je dobou, kdy člověk již stojí před několika vážnými rozhodnutími, a kdy napjatě očekává, kam bude jeho život dále směřovat. Črtvrt století je také dobou, během níž člověk pozná radost i smutek, lepší i horší časy, doby vyrovnanosti i nevyrovnanosti.

Možná jsem mnohokrát působil jako škarohlíd s nepřetržitě negativním viděním světa, a ačkoliv je mnoho věcí, co se mně na současném světě nelíbí, momentálně se cítím vyrovnaný a dívám se na ten svět s trochu optimističtějším pohledem. Zatím lze vidět plno krásy - lesy, řeky, potoky, louky. Také se lze radovat z lidí a byť jsem někdy zakřiknutý, tak setkání se sympatickými lidmi již považuji za jeden z největších darů a vůbec nejde o to, jestli jim je 8, 10, 15, 20, 25, 30, 50, 60 nebo 69. Každý z nich může něčím obohatit a věk navíc nic nevypovídá o kvalitách člověka.

Život momentálně vnímám jako zvláštní dar a doufám, že se mě potěšení, že jsem živ bude držet jako klíště.