Dnes nejsme tím, čím jsme byli včera

V jedné písni k seriálu se zpívá: "Příteli, chvátej s.o.s, ať jsem i zítra čím, jsem dnes, ale já osobně jsem rád, že lidé se vyvíjí, a že žádný z lidí není dnes přesně tím, čím byl včera, před rokem či delší dobou.  Ano, samozřejmě je důležité neztratit tvář, ale zároveň je důležité i umět vyhodnocovat a přehodnocovat.

Byly i doby, kdy jsem považoval za ctnost, pokud člověk nezměnil za žádnou cenu svůj názor. Netvrdím teď, že by se člověk měl toučit jako korouhvička, ale dnes už vnímám, že někdy je zapotřebí více naslouchat a umět připustit svou chybu. Dnes již vnímám velmi kriticky ty, kteří jsou přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti a mají vždy pravdu. Pravda je relativní, protože např. výrok, který jeden považuje za pravdivý, může druhý vnímat jako bohapustou lež. A mnohdy jsme i zklamaní, protože jsme mohli být přesvědčení o tom, že někdo mluvil pravdu či, že něco bylo pravdivé a nakonec došlo ke zjištění, že jsme se nechali opít rohlíkem. Realita bývá mnohdy jenom zdánlivá.

Zmínil jsem, že je třeba neztratit tvář, ale zároveň cítim potřebu dodat, že pochybuji, že by se našel člověk, který by během svého života ani jedenkrát "neztratil svou čest". Domnívám se, že i ztracenou čest však lze získat zpátky a nikdo by neměl nikomu bránit v znovuzískávání cti. Neexistuje ani jeden, kdo by byl bez chyby nebo bez viny, a tak je třeba umět se i přes některé věci přenést a dokázat uznat, že porucha mohla být i na "mém přijímači". Mnohokrát jsme stavěni před různé volby a záleží na nás, jak se rozhodneme, ale občas může mít smysl dát kolem sebe průchod i těm, s nimiž jsme nebyli vždy zadobře, neboť i oni se vyvíjí.