Stavitelé barikád

Barikády - prý už padly. A to slůvko prý, je právě tím slovem kouzelným, neboť sníží hodnotu výpovědí. Ano, domnívám se, že barikády padly jenom zdánlivě. Často se stává, že i člověk sám si různé barikády vytváří. Já osobně jsem taky člověkem, který si vytváří různé barikády, mnou samým tvořené barikády bývají předsudky a hojné vytváření si domněnek. Barikády nebývají vytvářené jenom jedincem samotným, ale často se staví barikády i masám.

Některým barikádám lze vzdorovat, pokud bychom chtěli, bylo by však třeba přesvědčit i druhou stranu o tom, že je třeba barikádu překonat. Paušalizování bývá vždy trochu nešťastné, ale přesto nemáte taky ten pocit, že my Češi jsme hodně chladní? Domnívám se, že následující situaci můžete znát ze skutečného světa: Jdete, někoho pozdravíte, protože jste se s ní/ním už někdy viděli, nebo je někomu podobný/á a po pozdravu mnohdy neuslyšíte ahoj, ale "odkud se známe?" , "my se známe!?", "Tě neznám!"  Samé formulace vyjadřující distanc, které dosti poukazují na to, jak v sobě máme zakořeněné barikády. Chápu, že je dnes z mnoha pochopitelných důvodu třeba mít se na pozoru a nebýt příliš důvěřivý, ale na druhou stranu: nezamrzí vás, když vás někdo tímto způsobem odsekne? Mě ano, i pokud si pak uvědomím, že toho/tu či onoho/onu zřejmě vidím prvně. A i já jsem v kurzívě zmíněných formulací použil, avšak vnímám to značně sebekriticky. Proč stavět zbytečně další barikády, není i bez toho těch vybudovaných zábran a míst obložených betonem již příliš? Není sice lehké být vždy šťastný, ale můžeme se vůbec někdy cítit dobře, pokud my i naše okolí jsme jenom kamennými tvářemi? Kamenné tváře signalizují, že je něco v nepořádku, ale mnozí z nás to neumí vyřešit jinak, než dalším zalitím betonem, jako kdybychom měli pocit, že všechny problémy vyřeší nové zátarasy. Nebylo-by příjemnější, kdybychom dokázali být milejší a více si vážit toho, že se na cestách setkáváme s rozmanitostí a různými lidmi. Nebylo by i pro ty naše neznáme příjemnější, kdybychom řekli: Ahoj, sice si nemohu vzpomenout, odkud se známe, či zda-li jsme spolu vůbec někdy setkali, ale rád si s tebou popovídám.  Není taková formulace mnohem příjemnější, než mnohdy často opovržlivě vyřčená a pohrdavým pohledem doprovozena formulace: "Tě neznám!!!!"    

Jistě už jste někdy slyšeli slova tohoto žalmu : Mají ústa a nemluví, mají oči a nevidí, mají uši a neslyší, mají nosi a necítí, rukama nemohou hmatat, nehoma nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. A já někdy mívám pocit, že jsem přesně takový, ale zároveň mívám i pocit, že nejen já.

Již jsem zde psal o zátarasech, ale ony bývají nejen zátarasy budované uvnitř člověka samotného, ale v našem světě se vyskytují i lidé, kteří se profesionálně zabývají výstavbou  barikád  a pojmenovat jejich profesi označením "stavitelé barikád" vnímám jako velice vhodné. Zřejmě jsou sami nešťastní, když druhým nechtějí dopřát ani ten pověstný kousek štěstí a chtějí druhým neustále omezovat přístup k tomu, co jim dříve náleželo. A je to doprovázené výmluvami o nezbytnosti takovýchto kroků a rečněním o tom, jak si ničeho neumíme vážit, a že vystavíme-li barikády k přístupu, pak si začneme mnohého více považovat.

Příslib překonání barikád vyvolal velkou euforii a naději. Některé barikády se sice podařilo překonat, ale bohužel se začalo stavět mnoho zcela nových barikád. Barikády bohužel stále ještě nepadly!