Každý jistě zažil chvíle, kdy něco zameškal. Zpoždění nebo zameškání nemusí být vždy ke škodě, protože může připravit zajímavé setkání či zajímavou zkušenost, aniž bychom čekali, že něco takového se může odehrát. Mnohem smutnější však bývá, pokud něco neustále odkládáme a stane se poté, že se již něco uskutečnit nemůže, protože bylo meškáno příliš často.
To, co tady píšu jsou však jen prázdné fráze, ale doufám, že dnes již umím upřednostit to, co je důležitější a uvědomit si, že některé příležitosti se opakovat nemusí. Někdy to vyžaduje trochu zariskovat, ale i nepříjemná zkušenost může zocelit. Ve svém slovy psaném projevu na závěr mírně odbočím od tématu, protože mám touhu to sdělit: Každému se nepodaří mít dobrý odhad, ale často lze být překvapený kvůli často mylně vytvořených představ o někom. Pozná-li se někdo blíže, pak se mnohem lépe dají přehodnotit a přeformulovat subjektivní stanoviska a já bohužel nejsem příliš dobrý v odhadu, nemám ten čenich, kterým někteří disponují a hned poznají, jestli je někdo ha**l nebo dobrý člověk, i když jsem již i poznal ty, kteří na lidi měli vždy velmi dobrý odhad. Zklamání zamrzí vždy, ale na druhou stranu by zřejmě lhal ten, jenž by tvrdil, že nikdy nikoho nezklamal. Mnohem více však překvapí, pokud se u člověka, o němž by se dalo domnívat, že nebude příliš vstřícný, podaří zjistit, jak je citlivý, spolehlivý, obětavý atd...
Ještě báseň: Einen Tag zu spät - Annegret Kronenberg
Einen Tag wollte ich dir schenken,
Einen Tag, an dem ich nur für dich da bin,
Einen Tag, an dem ich dir zuhöre
Einen Tag, zum Wünsche erfüllen
Einen Tag, zum Lachen und Fröhlichsein
Einen Tag, der wirklich nur dir gehört,
aber immer kam etwas dazwischen.
Immer war etwas anderes ganz wichtig,
bis zu dem Tag, an dem du meinen Tag nicht mehr brauchtest.
Ich habe bitterlich um dich geweint,
aber ich habe mich auch sehr geschämt.
Překlad: Jeden den jsem ti chtěla darovat,
jeden den, kdy bych tady byla jenom pro tebe,
jeden den, kdy bych ti naslouchala.
Jeden den ke splnění přání,
Jeden den ke smíchu a tomu být šťastný,
Jeden den, který skutečně patří jen tobě,
ale pořád do toho něco přicházelo.
Neustále bylo něco jiného velice důležité,
až do dne, kdy jsi můj den již nepotřeboval.
Hořce jsem tě oplakávala,
ale také jsem se velice styděla.
- Naštěstí se mně teď nic takového nestalo, jak v té básni. Doufám však, že vždy budu umět rozluštit priority, pochopit, co je podstatné, a čemu mám dát přednost.
RE: Příliš pozdě | newold®blbne.cz | 16. 03. 2012 - 07:24 |