Kruh

Plavání je jedna z mnoha dovedností a většina lidí se jí učí v nejútlejším věku. Plavecké schopnosti se, ale přesto liší, někteří plavou skvěle a jiní se vodou spíše jen proplacávají. Při počátcích učení se plaveckým dovednostem se zprvu používají různé pomůcky, které mají ochránit před topením se jako jsou kruh nebo rukavníky. Časem však dochází k učení se toho, jak plavat i bez těchto ochranných pomůcek. První odebrání kruhu vede k nejistotě, bránění se a možná i pláči, ale jakmile se naučíme plavat bez kruhu, pak můžeme znovu nabídnutý kruh vnímat jako projev nedůvěry k nám.

Kruh se v našich životech však vyskytuje i tehdy, pokud umíme plavat bez něj, neboť se často dostáváme do nějakých kruhů, některé nám připadají jako začarované a chtěli bychom se z nich již konečně vymanit, jindy se může stát, že bychom se rádi dostali do nějakého kruhu, a nerozumíme tomu, proč se nám do něj nedaří vtěsnat a jindy zase trpíme žalem nad rozpadem nějakého kruhu, kde jsme se cítili dobře. Život je rozdělený do etap a v těch etapách býváme součástí různých kolektivů a někdy i můžeme být rádi, že se kruh rozpadne, pokud za moc nestál, ale určitě je mnoho kolektivních kruhů, na které vzpomínáme či budeme vzpomínat v dobrém a s láskou, a tyto kruhy souvisí či budou souviset s našimi pozitivními vzpomínkami, u kterých se zasmějeme, ale možná i zaslzíme dojetím. Tohle je, ale obvyklý koloběh a nelze zůstat neustále na jednom místě, a tak nám nezbývá, než se smířit s tím, že kolektivní kruhy se v průběhu našeho života mění, ale asi je dobře, že se vyvíjíme a musíme si zvykat na různá prostředí a různé lidí, neboť každá zkušenost nás může obohatit a to i ta negativní.

Já konkretně nemám rád, jsem-li v kruhu úplně sám a umožňuji i jiným lidem vstoupit do mého kruhu, ale už vůbec nemám rád, je-li můj kruh přeplněný, neboť poté jsem schopen nepřiměrené, ba někdy, až neobratné reakce, a pak i zamrzí, žě někdo z kruhu uteče, ale při podrobnějším zamyšlení je třeba říci, že někdy je pouze ku prospěchu něčí útěk z kruhu.

Ze všech kruhů nelze utéct a to se týká především kruhů organizovaných a tak je třeba se snažit v tom kruhu, z něhož se nelze vymanit, s každým alespoň trochu vyjít. V organizovaném kruhu, do kterého se vtěsná příliš mnoho lidí se lze snadno schovat a ztratit, ale organizovaný kruh o 5-ti lidech již je kruhem, který lze ukočírovat, a kde je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo někoho přehlédnout a já si velmi vážím toho, že se mně nyní dostává toho daru pohybovat se ve skupinkách v takovém úzkém kruhu a občas i slýchám dotazy, zda-li jsem se nechtěl přesunout do jiných míst a já odpovídám, že ty malé skupinky mně dávají mnohem více, než ona místa, kde se do jednoho kruhu vtěsnává 100 lidí. Sice s tím číslem možná trochu přeháním, ale i pokud by šlo jen o 30-50 lidí do jednoho kruhu, pak bych se necítil dobře a navíc nevnímám, že by snad bylo užitečné, abych byl jen nějakým číslem, které má příležitost se někam schovat a ztratit se v davu či v ještě horším případě být utlačeným číslem z kruhu, které se snaží dát najevo, že vůbec existuje. V kruzích o pěti lidech se sice neztratím a nepodaří se mně toho příliš zakrýt a také se mnohem lépe projeví charaktery a povahy jednotlivců i mě samotného, ale domnívám se, že pro všechny z pětičlenného kruhu je to mnohem přínosnější, než neukočírovatelný kruh, do něhož se natěsná 30, 50, 100 nebo více lidí.