Jízdní řád(y)

Důvěřuji internetovým jízdním řádům, ale někteří lidé více důvěřují těm starým, klasickým papírovým. Myslím si, že dnes v době nepřetřetržitých změn jsou ty internetové jízdní řády spolehlivější. Jízdní řád nás informuje o tom, v jakých časových intervalech a na jaká místa nás přepraví určitý dopravní prostředek. Obměna jízdních řádů většinou bývá doprovázena slovy o tom, že cestujícím neublíží, a že změny se jich příliš nedotknou, a že díky změn dojde ke zvýšení komfortu, ačkoliv skutečnost často bývá velmi rozdílná oproti deklarovaným slovům. V tomto článku se nebudu primárně zabývat jízdními řády na zastávkách či idosu, ale zamyslím se hlavně nad určitou symbolikou.

Život většiny lidí bývá ovlivněn určitým Fahrplanem, neboť dodržují určitý někým nebo sami sebou nastolený řád. Je-li ten řád příliš pravidelný, pak může zamířit do rutiny a tato rutina může vést k vyhoření. Je-li, ale řád příliš chaotický, pak také může dojít k vyhoření, ale spíše dochází k otázkám o tom, zda-li ten pomyslný vlak, do něhož nastupujeme, opravdu představuje ten správný vlak, a zda-li jsme se při četbě jízdního řádu nezmýlili.

Sestavení jízdního řádu může představovat prakticky cokoliv. Jízdní řád nám sestavuje většinou někdo jiný, ale občas máme příležitost k vlastnímu sestavení. Pokud to při sestavení jízdního řádu přepískneme, pak se může stát, že některou linku budeme muset vytěsnit, ale pokud je linek naopak příliš málo, pak obvykle míváme pocit určité prázdnoty. Já si nedávno sestavoval taky jeden symbolický jízdní řád a možná jsem to trochu přepískl, ale aspoň čelím velké výzvě a taky si na vlastní kůži vyzkouším, co znamená testování nových linek před plným zavedením do provozu. Můj jízdní řád je hodně bohatý na linky a intervaly, a tak doufám, že při této výzvě nebude nutné omezovat intervaly a slučovat linky.

Pomyslným jízdním řádem je i celý náš život či koloběh ročních období. Všechny naše jízdy souvisejí s jízdním řádem a během těch jízd lze mnoho prožít. Jízda tohoto týdne pro mě byla určitým začátkem a všiml jsem si tajícího sněhu a graffitů. Každá změna v životě vlastně představuje tající sníh, neboť to co jsme dříve prožívali už nikdy nebude jako dřív bez ohledu na to, zda si to přejeme či ne, ale časem se zase objeví nový sníh, nevíme jak dlouho vydrží, ale i ten roztaje. Koloběh ročních období považuji za překrásný a jsem rád, že k němu dochází, byť dny v nichž převažuje tma silně podporují melancholii. A co k těm graffitům? Ty neroztají, umělecké potěší, čmáranice zamrzí, ale ty čmáranice bývají vidět pomalu na každém kroku. Někdo chce jen zafrejeřit a jiný možná i touží zanechat po sobě nějakou stopu. Nikdy totiž nelze dopředu vědět, jaké bude mít linka intervaly, a zda jí nakonec nezruší. Intervalů a existence si je tedy třeba vážit.